Slunce

Z Wikina

Nejbližší hvězda. Je v něm soustředěna velká většina hmoty sluneční soustavy. Je proto jejím centrálním tělesem a zůstává velmi blízko jejího těžiště. Gravitační silou udržuje při sobě všechna tělesa sluneční soustavy. Slunce je jednou ze 150 mld. hvězd v Galaxii. Pro vše živé (biosféru) na Zemi je však Slunce podstatně důležitější než všechny ostatní hvězdy. Je velmi důležité pro astronomy, neboť představuje blízkou normální plazmovou hvězdu, kterou lze podrobně studovat. „Normální“ znamená hvězdu na hlavní posloupnosti HR-diagramu. Převážná většina hvězd ve vesmíru jsou totiž hvězdami hlavní posloupnosti, neboť tam se hvězda ve svém životě zdržuje nejdéle.

Na obloze se Slunce jeví jako oslňující bílý disk, odborně nazývaný fotosféra. Jeho zdánlivý průměr je 0,5°. Úhlový průměr Slunce je stejný jako úhlový průměr Měsíce, takže blízký Měsíc může zaclonit vzdálené Slunce. Při tom dojde k zatmění Slunce.

Obsah 1 Stavba Slunce 2 Sluneční atmosféra 3 Sluneční činnost 4 Vlastnosti 5 Plazma ve středu Slunce 6 Teplota 7 Pohyb 8 Chemické složení 9 Odkazy 9.1 Reference 9.2 Související témata 9.3 Literatura 9.4 Internetové odkazy

Stavba Slunce

Stavba Slunce je určena především jeho hmotností a chemickým složením. To je důsledek Russelova–Vogtova teorému. Vlastní gravitace (směřující ke středu) a tlaky plazmatu i záření (směřující k povrchu, tedy proti gravitaci) jsou ve Slunci v hydrostatické rovnováze. Proto Slunce nemění svoji velikost. Slunce je (téměř) dokonalá koule žhavého plazmatu.

Při vzniku Slunce byla chladná mateřská globule prachu a plynu gravitační kontrakcí zahřáta na vysoké teploty. V jádru Slunce jsou teploty 15 mil. K a probíhají v něm termonukleární reakce, zdroj sluneční zářivosti. Žhavé jádro ztrácí své teplo pozvolna, neboť je izolováno od ledového kosmického prostoru (–270 °C = 3 K) mohutným pláštěm, tzv. zářivou vrstvou, v níž se uvolněná energie šíří k povrchu ve formě fotonů. Nad zářivou vrstvou je konvektivní vrstva o tloušťce asi 200 000 km. V této vrstvě je konvekce účinnějším způsobem přenosu energie než záření. Vrcholy konvektivních proudů sahají do fotosféry, kde je pozorujeme jako granulaci. Z fotosféry uniká sluneční záření do kosmického prostoru.

Sluneční atmosféra

Viditelná část Slunce – sluneční atmosféra – má velmi malou hustotu a je rozsáhlá. Mezi ní a meziplanetárním prostorem není žádné ostré rozhraní, takže i sluneční vítr a tedy i heliosféru jsou považovány za nejvyšší část sluneční atmosféry. Přes velký objem je v atmosféře pouze jedna desetimiliardtina celkové sluneční hmoty. Ze Slunce vidíme jen mizivou část, neboť téměř všechna jeho hmota je skryta pod fotosférou, ve slunečním nitru.

Sluneční činnost

Sluneční činnost. V konvektivní vrstvě se kinetická energie plazmatu (tj. turbulence a konvekce proudů) mění v magnetické pole (viz samobuzené dynamo). Magnetické silotrubice s plazmatem jsou lehčí než okolní plazma bez magnetického pole. Archimedovým vztlakem jsou proto vynášeny do atmosféry. Rozmanité projevy slunečního magnetismu v atmosféře nazýváme sluneční činnost.

Vlastnosti

	Slunce	Země	Země = 1
vzdálenost od Země (km):
střední = 1 AU	149,598 × 106
nejmenší (v perihelu):	147,1 × 106
největší (v afelu):	152,1 × 106
hmotnost (1024 kg):	1 989 100	5,9736	332 950
zdánlivý průměr: *)
ze vzdálenosti 1 AU:	1919˝
největší:	1952˝
nejmenší:	1887˝
průměrný poloměr (km):	695 997	6 371	109,2
povrch (m2 ):	6,087 × 1018
objem (1012 km3):	1 412 000	1,083	1 304 000
střední hustota (g cm–3):	1,408	5,520	0,255
tíže na rovníku (m s2):	274,0	9,78	28,0
úniková rychlost (km s–1):	617,7	11,2	55,2
zploštění:	0,00005	0,0034	0,015
moment setrvačnosti (I/MR2):	0,059	0,3308	0,178
hvězdná velikost (mag):	–26,74	–3,86	–
absolutní hvězdná velikost (mag):	+4,83
zářivost (1024 J s–1):	384,6
přeměna hmoty (106 kg s–1):	4 300
střední produkce energie (J kg–1):	0,1937 × 10–3
výkon 1 m2( J m–2 s–1):	63,29 × 106
spektrální typ:	G2 V

• ) Úhel 1″ na Slunci odpovídá 725 km, úhel 1′ délce 43 520 km.

Plazma ve středu Slunce

teplota: 1,57 × 10⁷ K

hustota: 162 g cm^–3

tlak: 2,48 × 10¹¹ bar

Teplota

na povrchu (efektivní): 5 770 K

ve skvrnách: 4 000 K a nižší

v koróně :10⁶ K

v koróně nad erupcemi: 10⁷–10⁸ K

Pohyb

	Slunce	Země	Země = 1
siderická doba otočení (h): **)	609,12	23,9345	25,449
sklon rovníku k ekliptice (°):	7,25	23,45	0,309
rychlost vzhledem k okolním hvězdám (km s–1):	19,4
oběžná rychlost kolem středu Galaxie (km s–1):	230

• • ) V heliografické šířce 16°. V nižších šířkách je doba otočení kratší, ve vyšších šířkách je delší (diferenciální rotace). Závislost rychlosti rotace Slunce na heliografické šířce L je vyjádřena takto:

(14,37 – 2,33 sin² L – 1,56 sin⁴ L )° za den.

Chemické složení

procentuální zastoupení prvků ve fotosféře (co do počtu atomů): hlavní prvky: H – 90,965 %, He – 8,889 %, vedlejší prvky (ppm) ***): O – 774, C – 330, Ne – 112, N – 102

Fe – 43, Mg – 35, Si – 32, S – 15

• • • ) ppm značí „miliontinu“ (part per million)

Odkazy

Reference

Velká encyklopedie vesmíru

Související témata

• Hvězda

Literatura

Internetové odkazy