Sluneční fyzika
Z Wikina
(fyzika Slunce, heliofyzika)
Rozsáhlý obor astronomie, který se zabývá pozorováním Slunce a na jeho základě odvozuje jeho stavbu a vývoj, jakož i teoretické modely nitra Slunce a sluneční atmosféry. Mnoho úsilí se věnuje poznávání sluneční činnosti a vlivům Slunce na Zemi.
V současné době je pozorovací a teoretický výzkum soustředěn do tři základních oblastí výzkumu Slunce:
- jádro, v němž probíhají termonukleární reakce, lze pozorovat pomocí neutrin a velmi dlouhých tíhových vln - tzv. g-mody v helioseizmologii;
- poznávání konvektivní vrstvy pomocí zvukových vln – tzv. p-mody v helioseizmologii. V konvektivní vrstvě (především v její spodní části) se přetváří část mechanické energie proudů ve sluneční magnetismus, a to mechanismem zvaným samobuzené dynamo;
- studium sluneční činnosti, což jsou různé projevy interakce magnetických polí s plazmatem ve sluneční atmosféře. Sluneční atmosféru pozorují přístroje ve všech druzích elektromagnetického i korpuskulárního záření (od gama-záření až po rádiové vlny, jakož i sluneční vítr, subkosmické záření a kosmické záření).
Obsah |