Subkosmické záření
Z Wikina
Korpuskulární záření o energiích nižších než 100 MeV na nukleon. Zdrojem subkosmického záření ve sluneční soustavě jsou sluneční erupce a meziplanetární rázové vlny. Tok subkosmického záření přicházející z mezihvězdného prostoru je regulován meziplanetárním magnetickým polem, takže kolísá se sluneční činností. V maximu sluneční činnosti je jeho tok minimální, neboť je potlačeno zesíleným meziplanetárním magnetickým polem. Naopak, v minimu sluneční činnosti je tok subkosmického záření z mezihvězdného prostoru zesílen, neboť meziplanetární magnetické pole je slabé. Díky několika meziplanetárním sondám je možno studovat subkosmické záření v heliosféře až do vzdálenosti za dráhu Plutona.
Obsah |