Samobuzené dynamo

Z Wikina

Přejít na: navigace, hledání

Mechanismus, který zesiluje a udržuje magnetická pole v kosmických objektech (ve vodivém jádru Země, v konvektivní vrstvě Slunce i jiných hvězd apod.). Mění kinetickou energii v magnetickou. Teorie samobuzeného dynama byla odvozena pro výklad zemského magnetického pole, lze ji však použít pro jiné planety, Slunce a hvězdy. Je založena na principu dynama - běžného zařízení na přeměnu mechanické energie v elektrickou:

Otáčením rotoru ve slabém magnetickém poli statoru se indukuje slabý elektrický proud. Ten zesiluje magnetické pole statoru. Otáčení rotoru v silnějším magnetickém poli indukuje silnější elektrický proud atd. Velmi slabé proudy v mezihvězdném plazmatu - vzniklé např. nerovnoměrným zahřátím - vytvoří velmi slabé magnetické pole. V důsledku zamrzlosti siločar se magnetické pole zesiluje turbulentními pohyby plazmatu stále více (tj. tečou stále silnější proudy, které je vytvářejí). Proces zesilování pokračuje tak dlouho, pokud se magnetická energie v 1 cm3 (= H2/8p) nevyrovná kinetické energii plazmatu (rv2). (H je intenzita magnetického pole, r je hustota plazmatu a v je průměrná turbulentní rychlost.)

Teorie samobuzeného dynama je obecně přijímané vysvětlení vzniku a udržování magnetických polí všude ve vesmíru.

Obsah

Odkazy

Reference

Velká encyklopedie vesmíru

Související témata

Literatura

Internetové odkazy

Osobní nástroje
Jmenné prostory
Varianty
Akce
Navigace
Stránky
Nástroje
[CNW:Counter]