Sluneční atmosféra
Z Wikina
Vnější viditelná část Slunce, obklopující nitro. Je velmi řídká, takže z ní může unikat záření do okolního prostoru. Přestože je atmosféra je mnohem rozsáhlejší než nitro, její celková hmotnost tvoří pouze jednu desetimilardtinu celkové sluneční hmotnosti (10–10 Mo). Prakticky všechna hmota Slunce je ve slunečním nitru, pod fotosférou, a tedy neviditelná.
Nejnižší vrstva atmosféry je sluneční fotosféra, nad ní je řídká sluneční chromosféra. Přechodná oblast tvoří přechod k horké a velmi řídké koróně, která je nejvyšší vrstvou sluneční atmosféry. Z koróny neustále unikají ionty a elektrony. Tento proud elektricky nabitých částic se nazývá sluneční vítr. Občas dochází k prudkému zesílení slunečního větru, které nazýváme koronální výron. Sluneční vítr dosahuje až do Oortova oblaku, kde se střetává s mezihvězdným plynem a zastavuje se. Prostor kolem Slunce zaplněný slunečním větrem se nazývá heliosféra. Sluneční vítr s sebou unáší ze Slunce i magnetické siločáry. Prostor heliosféry je tedy zaplněn magnetickými siločárami a tvoří kolem Slunce magnetickou dutinu. Mohli bychom říci „sluneční magnetosféru“.
tlak na povrchu fotosféry: 0,868 mb
teplota na dně fotosféry: 6600 K
efektivní teplota: 5778 K
teplota na povrchu fotosféry: 4400 K
tloušťka fotosféry: asi 300 km
teplota vrchní chromosféry: asi 30 000 K
tloušťka chromosféry: asi 8000 km
Obsah |
