Koronální výron
Z Wikina
(angl. coronal mass ejection, CME)
Nejdramatičtější projev sluneční činnosti, při němž je z koróny vyvrženo velké množství žhavých plynů. Poprvé byl tento pohyb ve sluneční koróně zachycen již na sérii fotografických snímků koróny při zatměních v r. 1936 a 1945. Mnoho snímků bylo pořízeno identickými dalekohledy podél pásu úplného zatmění Slunce, takže bylo možné studovat časové změny koronálních struktur. Později australští astronomové pozorovali koronální výrony na rádiových vlnách (radiografem) a zjistili, že tvoří pokračování eruptivních protuberancí. Systematická pozorování změn v koróně v bílém světle umožnil koronograf na SOHO.
Ke Koronální výron dochází obvykle v tzv. koronálním zvonu, který lze pozorovat nad klidnými protuberancemi. Navazuje zpravidla na počáteční fázi výbuchu, kterou je sluneční erupce a velká eruptivní protuberance (pozorované v čáře Hα). Jakmile klidná protuberance přejde v eruptivní protuberanci, spolu s ní je vyvržen i koronální zvon. S magnetickým polem chladné eruptivní protuberance (10 000 K) a žhavého koronálního zvonu (2 mil. K) uniká do meziplanetárního prostoru několik mld. tun slunečního plazmatu rychlostí několika set km za sekundu.
Koronální výron představuje střední fázi výbuchu Slunce (pozorovanou v bílém světle koronografem na SOHO a na rádiových vlnách). Pokračuje v meziplanetárním prostoru jako meziplanetární rázová vlna.
Obsah |