Eruptivní protuberance

Z Wikina

Přejít na: navigace, hledání

Poslední fáze klidné protuberance. V důsledku zesílení magnetického pole, které tvoří kostru každé protuberance, je klidná protuberance uvedena do pohybu (tzv. aktivace klidné protuberance). Při eruptivní protuberanci některé části zjasní, dochází k vypřimování magnetických siločar, které zůstávají zakotvené na témž místě povrchu Slunce (ve sluneční fotosféře). Po vypřímených siločarách (tzv. „nohách protuberance“) většina materiálu padá zpět do chromosféry a fotosféry. Ze Slunce uniká jen horní část eruptivní protuberance. Někdy lze stoupání horní části eruptivní protuberance, která před sebou hrne žhavou plazmu, sledovat až do výšek přes 1 mil. km. Je-li její rychlost větší než úniková rychlost (610 km s – 1), je protuberance vymrštěna do meziplanetárního prostoru. Tento proces - výbuch Slunce – se projeví jako meziplanetární bouře, a zasáhne-li Zemi, způsobí polární záři, magnetickou bouři a poruchy v ionosféře. Silnější jev někdy zasáhne až do biosféry a ovlivní zdravotní stav labilnějších lidí.

Zatímco klidná protuberance může zůstat v klidu po několik měsíců, proces jejího zániku (tedy eruptivní protuberance) se odehraje zhruba za hodinu. Během několika málo dnů se často na místě původní zmizelé protuberance objeví na stejném místě nová klidná protuberance - dochází k obnovení magnetické kostry.

Obsah

Odkazy

Reference

Velká encyklopedie vesmíru

Literatura

Internetové odkazy

Osobní nástroje
Jmenné prostory
Varianty
Akce
Navigace
Stránky
Nástroje
[CNW:Counter]