Ionosféra
Z Wikina
(elektrosféra)
Vysoká část atmosféry, která je ionizována a elektricky vodivá (plazma). Byla zjištěna také na Venuši, Marsu, Jupiterovi a jeho měsíci Io. Na Zemi se onosféra prostírá nad neutrosférou ve výškách nad 60 km. Horní hranici nelze přesně stanovit: velmi řídké plazma se vyskytuje i v magnetosféře. Ultrafialové a korpuskulární záření Slunce ionizuje v ionosféře atomy a molekuly atmosféry. Stupeň ionizace kolísá s denní a roční dobou, zeměpisnou šířkou a se sluneční činností.
Elektronová hustota v ionosféře je závislá na výšce nad zemským povrchem. V některých výškách dosahuje maximálních hodnot, které obvykle nazýváme ionosférické vrstvy. S přibývající výškou jsou to: D-vrstva od 60 do 90 km, E-vrstva (Heavisideova vrstva, Kennelyho–Heavisideova vrstva) nad 100 km a F-vrstva (Appletonova vrstva) nad 200 km. Během dne, kdy vysokou atmosféru ozařuje Slunce, se F-vrstva štěpí na dvě vrstvy: F1 ve výškách kolem 180 km a F2 nad 210 km. V noci se F1 a F2 opět sjednotí ve vrstvu jedinou. Během slunečních erupcí vzroste elektronová hustota v D-vrstvě a vrstva se sníží do 50 km nad zemský povrch (viz též Dellingerův efekt). Stane se odrazivou pro velmi dlouhé rádiové vlny (s vlnovou délkou kolem 10 km) a způsobí náhlé zvýšení atmosfériků.
- způsobuje scintilaci rádiových zdrojů, pozměňuje jejich polarizaci tzv. Faradayovou rotací. Navíc rádiové vlny z vesmíru delší než 30 m k rádiovým teleskopům na zemi ani nepropustí (viz rádiové okno). Odrazivou schopnost vln delších než 10 m využívají radiokomunikace. Vlny z vysílače se postupně odrážejí od ionosféry k zemi a zpět. Čím je vlnová délka vysílaného signálu kratší, tím menší výkon může vysílač použít. Proto při maximu sluneční činnosti (kdy je elektronová hustota ionosféry nejvyšší) mohou být používány kratší vlnové délky než v době minima sluneční činnosti.
- Je elektricky vodivá a se zemským povrchem tvoří kulový kondenzátor. Je nabita kladně (má přebytek kladných iontů) o celkovém náboji asi 1 mil. C. Zemský povrch má záporný náboj (nadbytek elektronů) kolem 1 mil. C. Napětí mezi ionosférou a povrchem kolísá kolem 360 kV. Protože atmosféra není dokonalý izolátor, teče mezi zemí a ionosférou stálý proud. Elektrony z celého povrchu Země prosakují neutrální atmosférou do ionosféry. Za pěkného počasí protéká zemským kondenzátorem proud přibližně 1800 A. Dobíjení zemského kondenzátoru obstarávají blesky.
Obsah |
Odkazy
Reference
Související témata
- Ionosférický výboj
- Ionosférická bouře
- Ionosférická porucha
- Ionosférická předpověď
- Ionosférická sondáž
- Náhlá ionosférická porucha
- Zemská atmosféra
