Io

Z Wikina

Přejít na: navigace, hledání

Galileův měsíc, nejbližší Jupiteru. Objevil ho v lednu 1910 Galileo Galilei. Kepler ho pojmenoval podle dcery říčního boha Inacha a kněžky bohyně Héry. Krásná Io marně prchala před láskou dotírajícího Dia. Héra milence vypátrala a ze žárlivosti přeměnila Io v bílou krávu. Na útěku před Hérou se kráva brodila tráckou úžinou, která je dodnes nazvána „dobytčí brod“ čili Bospor. Io je první jiné těleso sluneční soustavy, na němž byla zjištěna intenzivní sopečná činnost, a to jak Voyagery, tak automatickou observatoří Galileo. V činnosti je devět sopek, které vyvrhují materiál rychlostí 1 km s ¹ do výše až 300 km. Ze všech těles v celé sluneční soustavě je Io vulkanicky nejaktivnější. Příčinou sopečné činnosti na Io je vysoká teplota v nitru. Zatímco v Zemi je teplo uvolňováno radioaktivitou a diferenciací jejího jádra, Io je zahřívána slapovým působením Jupitera, Europy a Ganymeda. Dostane-li se Io mezi Jupitera a některého z obou vzdálenějších měsíců, gravitační přitažlivost z protilehlých stran způsobí její protažení až o 100 m. Potom se vrátí do normálního tvaru. Opakovaná deformace v pevném materiálu Io způsobuje její zahřívání. (Podobně např. při opakovaném ohýbání drátu nebo hřebíku se ohýbané místo zahřeje). Je to tzv. přílivové zahřívání (slapový ohřev). Sopečné oblasti na Io mají teplotu kolem 17 °C , zatímco klidné okolí pouze –143 °C. Teplé oblasti jsou patrně lávová jezera, překrytá pevnou kůrou. Io je složena převážně z křemičitanových hornin. Podle výzkumů sondy Galileo má velké železné jádro. Právě toto jádro vytváří magnetosféru kolem Io. Do prostoru její magnetosféry nemůže proniknout magnetosféra Jupiterova. Je to obdoba heliosféry v mezihvězdném magnetickém poli. Při průletu Jupiterovou magnetosférou se Io stává elektrickým generátorem. Pohybuje-li se totiž vodič napříč siločar, na jeho koncích se budí elektrické napětí. Io je vodivá (díky železnému jádru, ale též volným iontům a elektronům v magnetosféře) a přebíhá přes ni magnetosféra Jupitera. Na opačných koncích průměru Io se tak indukuje napětí asi 400 000 V a proud několika milionů ampér. Joulovo teplo přispívá k zahřívání nitra měsíce Io. Hory a další výrazné útvary na povrchu měsíce byly nazvány podle míst, která se vyskytují v báji o Io: Caucasus Mons, Crimea Mons, Euboa Montes, Bosporus Regio – „dobytčí brod“, Mycenae Regio – místo, kde byla Io přeměněna, Lerna Regio – louky, kde se Io pásla. Sopečné oblasti mají jména podle různých bohů ohně, blesku a sopek: Pele - havajská bohyně sopek, Marduk - sumersko-akádský bůh ohně, Masubi - japonský bůh ohně.


Obsah

Vlastnosti

rovníkový poloměr: 1815 km = 0,2845 RZ

hmotnost: 8,94  1022 kg = 0,0149 MZ

hustota: 3,55 g cm ³

tíze: 1,35 m s ², 0,138 GZ

úniková rychlost: 2,56 km s ¹

průměrná teplota –143 °C

hvězdná velikost: 5,02 mag

albedo: 0,61

Pohyb

oběžná doba: 1,769 (zemských dnů)

perioda rotace: 1,769 (zemských dnů)

velká poloosa: 421 600 km

výstřednost dráhy: 0,004

sklon dráhy: 0,040°

Odkazy

Reference

Velká encyklopedie vesmíru

Související témata

Literatura

Internetové odkazy

Citováno z „http://www.wikina.cz/a/Io
Osobní nástroje
Jmenné prostory
Varianty
Akce
Navigace
Stránky
Nástroje