Blesk
Z Wikina
Elektrický výboj mezi oblaky, mezi částmi téhož oblaku (nejčastější) nebo mezi oblakem a zemí. K výboji dochází i mezi horní částí bouřkového oblaku a ionosférou (tedy směrem nahoru). Náboj získávají částice (kapky vody, kroupy, krystalky) během svého růstu v oblaku: malé kapičky se nabíjejí kladně, velké záporně. Konvekce v bouřkovém oblaku (kumulonimbu) rozděluje elektricky nabité částice tak, že malé (tedy kladné) jsou vynášeny nahoru, kdežto velké (záporné) zůstávají vespod bouřkového oblaku. Velký bouřkový oblak se tak stává dipólem, jehož záporný náboj (několik desítek coulombů) je ve spodní oblasti (ve výšce zhruba 3 km), kdežto stejně velký kladný náboj je v horní oblasti oblaku (kolem 10 km). Spodní, záporná oblast oblaku indukuje kladný náboj v zemi pod oblakem. Mezi náboji v oblaku a zemí se tak vytvoří obrovský potenciál až několika mil. voltů.
Konvekce pokračuje v oddělování nábojů v oblaku do té doby, pokud elektrické pole nedosáhne vysoké hodnoty 3-4 kV cm - 1 u spodní záporné části. Pak dochází k elektrickému výboji, k vyrovnání nábojů. Blesk směřující od záporně nabité spodní části bouřkového oblaku do země ji nabíjí záporně. Odhady meteorologů ukazují, že na celé Zemi udeří do povrchu každou sekundu asi 50-100 blesků, které jí přinesou elektrony v celkovém množství 2000 C. Z horních oblastí bouřkových oblaků uniká kladný náboj do ionosféry. Blesk mezi bouřkovým oblakem a ionosférou (tzv. ionosférické blesky) byl často pozorován z letadel. Bouřky tak nabíjejí ionosféru kladně a zemský povrch záporně. Udržují napětí zemského kulového kondenzátoru na hodnotě mezi 200 kV a 500 kV.
Blesky byly pozorovány i na Jupiteru.
Maximální proud: 102—3 × 105 A
maximální výkon: asi 1012 W
trvání blesku: 10 - 3 až -2 s
počet dílčích výbojů v blesku: 1-24 (v průměru 4)
strmost čela blesku (dI/dt): 10 - 3 - 109 A s - 1
teplota vzduchu v kanálu blesku: kolem 20 000 ºC.
Obsah |
