Sluneční fotosféra

Z Wikina

Přejít na: navigace, hledání

Nejnižší, nejhustší a nejchladnější vrstva sluneční atmosféry. Její tloušťka je přibližně 300 km. Z ní je emitována velká většina sluneční energie ve formě elektromagnetického záření, především světla, a z menší části infračerveného záření. V ní se vytváří pozorované spojité a čárové sluneční spektrum. Teplota na dně fotosféry (nejhlubší část, odkud ještě může uniknout záření) je asi 7000 K. Nejnižší teplota – kolem 4000 K – je v nejvyšší části fotosféry (tzv. teplotní minimum), kde přechází v chromosféru. Vzhledem k poměrně nízké teplotě je ve fotosféře ionizována jen nepatrná část atomů (asi 1 ‰). Bílé světlo je z fotosféry emitováno při rekombinaci volných elektronů e s neutrálními atomy vodíku H za vzniku záporného iontu vodíku: H + e → H.+ foton.

Protože elektrony se pohybují podle Maxwellova rozložení rychlostí, je i energie fotonů vyslaných při rekombinaci různá. Výsledkem je sluneční spojité spektrum, v němž je energie přibližně rozložena podle Planckova zákona.

Na zvětšeném snímku Slunce v bílém světle se fotosféra jeví zrnitá. Jasná zrna, zvaná granule, jsou oblaky horkých plynů vynášených do fotosféry z nitra konvekcí. Granule jsou velké jako Čechy, některé i větší. Po vyzáření svého tepla se asi po 5–8 min vracejí zpět na dno konvektivní vrstvy. Konvekce vynáší do fotosféry i magnetická pole (magnetické siločáry – viz sluneční magnetismus). Intenzitu magnetického pole ve fotosféře měří sluneční magnetograf a výsledné zobrazení je magnetogram. Změna a vzájemné působení magnetických siločar s atmosférou se projevují jako sluneční činnost.

Obsah

Odkazy

Reference

Velká encyklopedie vesmíru

Související témata

Literatura

Internetové odkazy

Osobní nástroje
Jmenné prostory
Varianty
Akce
Navigace
Stránky
Nástroje
[CNW:Counter]