Sluneční magnetograf

Z Wikina

Přejít na: navigace, hledání

Elektronický a optický přístroj k měření magnetických polí na Slunci. Byl vyvinut americkým astronomem Babcockem na kalifornské observatoři Mount Wilson. Přístroj samočinně zaznamenává magnetickou intenzitu v každém místě slunečního povrchu. Jeho princip spočívá v tom, že měří fotoelektricky rozštěpení a polarizaci spektrálních čar citlivých na magnetické pole. Velikost rozštěpu je mírou intenzity magnetického pole v měřeném místě na Slunci (tzv. Zeemanův jev). Výsledky měření se ukládají v digitální formě nebo se zaznamenávají jako magnetická mapa Slunce. Obraz udávající magnetickou intenzitu na povrchu Slunce se nazývá sluneční magnetogram. Slunační magnetograf patří k základním přístrojům každé sluneční observatoře. Studium magnetických polí tvoří základ sluneční fyziky, neboť všechna sluneční činnost je důsledkem slunečního magnetismu.

Původní magnetografy měřily pouze kruhovou polarizaci v čarách, která dovoluje určit podélnou složku magnetického vektoru, tj. složku směřující k pozorovateli nebo od něho. Dokonalejší moderní magnetograf – vektorový magnetograf – měří i lineární polarizaci, která dává informace o síle a směru magnetického pole ve směru kolmém k zornému paprsku.

Obsah

Odkazy

Reference

Velká encyklopedie vesmíru

Související témata

Literatura

Internetové odkazy

Osobní nástroje
Jmenné prostory
Varianty
Akce
Navigace
Stránky
Nástroje
[CNW:Counter]