Zeemanův jev
Z Wikina
Zeemanův jev neboli Zeemanovo rozštěpení je rozštěpení spektrálních čar magnetickým polem.
Absorbující nebo zářící atomy mění v přítomnosti magnetického pole své energetické hladiny. To se projeví rozštěpením čar na několik složek, z nichž každá je polarizována. Způsob rozštěpení čáry závisí na směru magnetického pole vůči pozorovateli a velikost rozštěpu závisí na intenzitě magnetického pole. Zeemanovo rozštěpení tak dovoluje měřit ve spektru velikost a směr magnetického pole v pozorovaném zdroji (např. ve slunečních skvrnách, na magnetických hvězdách).
Ve slabém poli dojde pouze k rozšíření čar. V tomto případě se měří rozdíl mezi čarou v pravotočivé polarizaci a v levotočivé polarizaci. Na Zeemanově rozštěpení je založen sluneční magnetograf, který automaticky pořizuje magnetogramy (magnetické mapy Slunce).
Objev rozštěpení spektrálních čar v magnetickém poli učinil holandský fyzik Pietr Zeeman (1865–1943) v roce 1894, v roce 1902 mu za něj byla udělena Nobelova cena.
Obsah |