Magnetická hvězda
Z Wikina
Hvězda, na níž je měřeno magnetické pole, a to pomocí Zeemanova jevu. U normálních (nedegenerovaných) hvězd může dosahovat až 30 000 G (3 T). Jsou to obvykle hvězdy spektrálních tříd B az F, především pekuliární Ap-hvězdy. Mnohé magnetické hvězdy ukazují změnu intenzity a změnu polarity. Magnetická proměnnost je provázena nepatrnými změnami jasnosti.
Protože elektrická vodivost plazmatu je konečná, energie pole se pozvolna mění v teplo a pole slábne. Avšak pohyby ve hvězdě (diferenciální rotace, konvekce) stále pole obnovují a zesilují pomocí samobuzeného dynama. Zárodečné pole hvězda získává při zrodu, neboť smršťující se globule s sebou strhává i mezihvězdné magnetické pole. Je to důsledek zamrzlosti siločar.
Mezi magnetickými hvězdami se někdy řadí i degenerované hvězdy (bílí trpaslíci a neutronové hvězdy – pulzary), na nichž mohou magnetická pole dosahovat až bilionů gaussů (100 mil. T). Ještě silnější pole mají magnetary. Viz magnetické pole hvězd. Při vzniku degenerovaných hvězd gravitačním kolapsem magnetických hvězd zůstává celkový magnetický tok zachován (v důsledku zamrzlosti siločar). Je však vměstnán na podstatně menší povrch vzniklé malé degenerované hvězdy. Proto na ní vzroste podstatně i intenzita pole.
Obsah |