Mezihvězdné magnetické pole
Z Wikina
Rozsáhlý mezihvězdný prostor je zaplněnmagnetickým polem. Mezihvězdné plazma (např. oblasti H II) je dobrým vodičem, v němž jsou zamrzlé magnetické siločáry. Avšak i chladné oblasti (např. globule), v nichž jsou ionty a elektrony vzácností, jsou ovlivňovány mezihvězdné magnetické pole.
Z Maxwellovy rovnice pro změnu magnetického pole s časem (dB/dt) vyplývá doba to , za kterou pole (pokud není obnovováno) z plazmového objektu vymizí: to = (4π λ /c2)L2. Podle tohoto vzorce lze odhadnout životnost to magnetického pole v různých zmagnetovaných plazmových objektech, jako je např. sluneční skvrna, magnetická hvězda, pulzar, obří molekulové oblaky, pokud známe vodivost plazmatu λ a velikost objektu L. I když je vodivost v chladných mezihvězdných oblastech mezihvězdné hmoty velice nízká, rozměr L je obrovský (měřený v mnoha světelných rocích). Díky obrovskému rozměru (který je ve výrazu navíc v druhé mocnině), je doba to velmi dlouhá a mezihvězdné magnetické pole je trvalou vlastností nejen naší Galaxie, ale všech galaxií vůbec.
Mezihvězdné magnetické pole je zamrzlé do mezihvězdné hmoty. Hustota energie obou složek je srovnatelná, neboť jsou spolu obě složky vázány. Takže: B2/8π = ρ v2 , kde vlevo je magnetická energie v 1 cm3 , ρ je hustota mezihvězdné hmoty (zhruba 10-21 kg m–3 (10-–24 g cm–3 ) a v je její rychlost (řádově 10 km s–1), ρ a v jsou určeny pozorováním. Z rovnosti vyplývá pro mezihvězdné magnetické pole B přibližně 3 x 10–10 T ( 3 x 10–6 G).
Mezihvězdné magnetické pole se projevuje v polarizaci světla vzdálených hvězd, ve tvaru mlhovin prodloužených ve směru spirálních ramen, ve Faradayově rotaci záření mimogalaktických rádiových zdrojů, v Zeemanově jevu, tj. rozštěpení absorpční vodíkové čáry 21 cm a v synchrotronovém záření relativistických elektronů v mezihvězdném prostoru.
Obsah |