Magnetar

Z Wikina

Přejít na: navigace, hledání

Magnetar,jinak známí jako Magnetic pulsar a SGR,

je zdroj opakovaných záblesků měkkého gama-záření. Je to pulzar s neobyčejně vysokým magnetickým polem. Objevené magnetary jsou označeny zkratkou SGR, za kterou následuje udání polohy; např. SGR 1900+14 je magnetar v souhvězdí Orla (Aquila), jehož rektascenze (α) je 19h00m a deklinace (δ) +14o. (Jeho magnetické pole je tak silné, že by z poloviční vzdálenosti k Měsíci vytáhl nůž z kapsy.)

Magnetary jsou zdroje opakovaných gama-záblesků a záblesků tvrdého rentgenového záření. Jejich rotace se rychle zpomaluje a z prodlužování periody pulzů je možno odvodit intenzitu magnetického pole; ta je zhruba 1000 bil. G (100 mld. T), což je asi 1000× silnější pole, než mají obyčejné pulzary. Je to vůbec nejintenzivnější magnetické pole, dosud ve vesmíru poznané. Pro srovnání uveďme, že v laboratoři dosažená magnetická pole mají hodnotu kolem 0,5 mil. G (silnější pole poničí i silné vinutí elektromagnetů). Pomocí výbuchů se podařilo na okamžik stlačit magnetické pole tak, že dosáhlo 10 mil. G (1000 T).

Zatím jsou známy tři magnetary, z toho dva v Galaxii. SGR 1806-20 je ve vzdálenosti 42 000 ly a je obklopen zbytky supernovy. Druhý známý galaktický magnetar SGR 1900+14 ozářil svým gama-zábleskem 27. srpna 1998 noční polokouli Země tak intenzivně, že vyvolal silnou ionizaci ionosféry nad Tichým oceánem. Tento mohutný záblesk byl současně zaznamenán přístroji na sedmi družicích a kosmických sondách.

Třetí magnetar SGR 0526-66 se nachází v mladé supernově (označené N49) ve Velkém Magellanovu oblaku.

Obsah

Odkazy

Reference

Velká encyklopedie vesmíru

Související témata

Literatura

Internetové odkazy

Osobní nástroje
Jmenné prostory
Varianty
Akce
Navigace
Stránky
Nástroje