Planckův zákon

Z Wikina

Přejít na: navigace, hledání

Planckův zákon nebo také planckův vyzařovací zákon říká, že:

Dokonale izolovaná dutina (černé těleso), jejíž stěny mají teplotu T (kelvinů), je zaplněna fotony o nejrůznějších kmitočtech n. Každý foton obsahuje energii hn, kde h je Planckova konstanta. Např. světelné fotony mají energii několika elektronvoltů, rentgenové fotony mají energii vyjádřenou v kiloelektronvoltech, infračervené obsahují desetiny až setiny elektronvoltu, atd. Na teplotě stěn závisí, kolik kterých fotonů je v 1 cm3 čili jaká je objemová hustota záření π (n,T). Původně empirickou závislost objemové hustoty energie π na kmitočtu a teplotě vyjádřil Planck za předpokladu, že se energie elektromagnetického záření nešíří spojitě, ale po kvantech, jejichž velikost je hv. (později dostala tato kvanta název fotony): π (n,T) = (8πhn3/c3)[exp (hn/kT) - 1]–1, kde c je rychlost světla a k je Boltzmannova konstanta. Názorné vyjádření Planckova zákona se nazývá Planckova křivka.

V astrofyzice se obvykle užívá Planckův zákon pro záření z povrchu černého tělesa (např. v přiblížení: hvězdy). Vyjadřuje zářivý výkon plochy jednotkové plochy (1 cm2 nebo 1 m2) černého tělesa o teplotě T na kmitočtu n v intervalu 1 Hz: B(v,T) = (2πhn3/c2)[exp (hn/kT) - 1]–1. Tato závislost je pro kmitočet n. Pro vlnovou délku záření λ lze ji vyjádřit:

B(λ,T) = (2πhc2/λ)[exp(hc/kλT) - 1]–1. Maximální hustota záření (nebo maximální vyzařovaný výkon) je u kmitočtu nmax, který je přímo úměrný teplotě T; nebo u vlnové délky λmax, která je nepřímo úměrná teplotě černého tělesa. To je tzv. Wienův posunovací zákon. Pomocí Planckova zákona lze vypočítat celkovou hustotu energie v černém tělese (nebo zářivý výkon z jeho povrchu) integrací (tj. sečtením) všech kmitočtů dohromady. Celková hustota a celkový zářivý výkon jsou úměrný čtvrté mocnině teploty (viz Stefanův zákon).

V oboru nízkých kmitočtů (dlouhých vlnových délek) lze Planckův zákon nahradit zjednodušeným Rayleighovým—Jeansovým zákonem, který je vhodný pro radioastronomii. Naopak pro vysoké kmitočty (velmi krátké vlnové délky) lze Planckův zákon nahradit posunovacím zákonem.

Pro astronomii má Planckův zákon základní význam. Např. pro určování teploty na povrchu hvězdy (z jejího spektra) a tlaku záření v nitru hvězdy (při výpočtu její vnitřní stavby).

Obsah

Odkazy

Reference

Velká encyklopedie vesmíru

Související témata

Literatura

Internetové odkazy

Osobní nástroje
Jmenné prostory
Varianty
Akce
Navigace
Stránky
Nástroje