Planckova konstanta

Z Wikina

Přejít na: navigace, hledání

Planckova konstanta h nebo také nazývaná účinkové kvantum je univerzální konstanta, kterou zavedl v roce 1900 Max Karl Planck, aby vysvětlil záření černého tělesa (viz Planckův zákon).

Energie světelného kvanta (fotonu) e je přímo úměrná jeho kmitočtu v (e = h n).
Konstantou úměrnosti je Planckova konstanta:

h = 6,626 × 10–34 J s (= 6,626 × 10–27erg s)

Obsah

Význam

Planckova konstanta vystupuje ve všech vztazích týkajících se interakce hmoty a záření. Její zavedení znamenalo začátek kvantové teorie, podle níž neexistuje pro záření o kmitočtu n menší množství energie než h n. Planckova konstanta se vyskytuje ve všech zákonech kvantové fyziky.

Vztah energie-frekvence

Ve vztahu mezi energií a frekvencí můžeme užít namísto obyčejné frekvence f kruhovou frekvenci ω. Pak:

E = h ω

kde

h = h/2π je jiná, tzv. redukovaná Planckova konstanta.

Tato hodnota je elementárním kvantem, o něž se může měnit průmět momentu hybnosti do daného směru. Vnitřní moment hybnosti kvantové částice či systému (spin) může tedy nabývat hodnot 0, ±h, ±2h,... – to jsou bosony, anebo ±h/2, ±3h/2,... – to jsou fermiony. O koeficientu h mluvíme někdy jako o spinu dané částice (tak říkáme, že elektron má spin 1/2, foton spin 1 apod.).

Odkazy

Reference

Velká encyklopedie vesmíru

Související témata

Literatura

Internetové odkazy

Osobní nástroje
Jmenné prostory
Varianty
Akce
Navigace
Stránky
Nástroje
[CNW:Counter]