Kvantová teorie

Z Wikina

Přejít na: navigace, hledání

Nové pojetí povahy hmoty, které ve 20. stol. překonalo klasickou fyziku. Jeho počátkem byla kvantová hypotéza Maxe Plancka z r. 1899, která vysvětlovala spektrální složení záření černého tělesa. Užil předpokladu, že zářící atomy jsou oscilátory, které mohou vysílat energii jen v diskrétních porcích – kvantech. A. Einstein vysvětlil pomocí kvantové hypotézy v r. 1905 fotoelektrický jev. Ukázal, že elektromagnetické záření (bez ohledu na jeho původ) lze považovat za soubor kvant pojmenovaných fotony. Energie E nesená fotonem je přímo úměrná jeho frekvenci v: E = hv, kde h je Planckova konstanta. N. Bohr ukázal, že pomocí kvantových představ lze vysvětlit zákonitosti spekter a stavbu atomů (Bohrův model atomu). Do ucelené podoby vyzrála k. t. (jako kvantová mechanika) ve 20. letech 20. stol. díky práci mnoha fyziků (W. Heisenberg, E. Schrödinger, P. Dirac). Její principiální odlišnost od klasické fyziky vyjadřuje princip neurčitosti: veličiny, které v klasické mechanice jednoznačně určovaly stav a vývoj systémů (např. souřadnice a hybnost), nejsou současně měřitelné. Proto lze v oblasti mikrosvěta obecně předvídat pouze pravděpodobnosti výsledků měření. Pozorovatelným veličinám k. t. nepřiřazuje čísla, ale operátory a fyzikální stavy nepopisuje souborem čísel, ale vlnovou funkci. Správnost kvantového popisu přírody je potvrzována velmi dobrým souhlasem teoretických předpovědí ve fyzice i v chemii s výsledky měření. Podle oboru rozeznáváme k. mechaniku, k. t. záření, k. elektrodynamiku, k. t. polí, k. optiku, k. chemii aj. Úspěšná byla i snaha o spojení k. t. se speciální teorií relativity, která vedla k vytvoření kvantové elektrodynamiky – teorie o interakci hmoty s elektromagnetickým zářením – čili nabitých elementárních částic s fotony (1948). Dnes se kvantová fyzika snaží o podání jednotné teorie všech interakcí, která by zahrnula i gravitaci a spojila tak kvantové ideje s myšlenkami obecné teorie relativity, tzv. kvantovou gravitaci. Tím, že objasňuje stavbu hmoty, má k. t. podstatnou úlohu i při poznávání vlastností makrosvěta a vesmíru. Bez ní bychom nechápali stavbu a vývoj hvězd ani rané fáze vývoje vesmíru a nemohli bychom dešifrovat značnou část informace, která k nám z vesmíru přicházejí.

Obsah

Odkazy

Reference

Velká encyklopedie vesmíru

Související témata

Literatura

Internetové odkazy

Osobní nástroje
Jmenné prostory
Varianty
Akce
Navigace
Stránky
Nástroje