Radioastronomie

Z Wikina

Přejít na: navigace, hledání

(rádiová astronomie)

Moderní obor astronomie, který studuje vesmír pomocí rádiového záření. Podle způsobu výzkumu se dělí na:

Podle studovaného objektu se radioastronomie člení na meteorickou, planetární, sluneční, galaktickou a extragalaktickou. Podle umístění přístrojů je radioastronomie buď pozemská, nebo kosmická (z družic a kosmických sond). Pozemská radioastronomie je omezena propustností atmosféry na vlnové délky delší než 1 mm (kmitočty nižší než 300 GHz) a kratší než 30 m (kmitočty vyšší než 10 MHz). Vlny kratší než milimetrové pohlcuje z větší části vodní pára v atmosféře a vlny delší než 30 m se odrážejí v ionosféře zpět do kosmického prostoru. Dlouhovlnný konec spektra rádiového záření (tj. vlny delší než 10 m čili kmitočty menší než 30 MHz) je pozemskému pozorování nepřístupný; atmosféra je pro ně neprůhledná. Je nutno pozorovací přístroje vynést nad ionosféru. Pozorování z kosmu dala vznik dlouhovlnné radioastronomii (nízkofrekvenční radioastronomie).

Základními přístroji radioastronomie jsou rádiové teleskopy, rádiové interferometry, spektrografy a radary. Oblasti oblohy, které jsou v rádiovém záření jasnější než okolní obloha, nazýváme rádiové zdroje.

Vznik radioastronomie spadá do počátku 30. let 20. stol. Americký inženýr českého původu Karl Jansky (1905—1950) tehdy hledal původ rádiového šumu (atmosfériků), který rušil krátkovlnné spojení mezi loďmi a pobřežím. Zjistil, že zdrojem je střed Galaxie. Objev byl publikován v New York Times v r. 1932, ale zůstal bez povšimnutí až do druhé světové války. Angličtí odborníci zjistili, že intenzivním zdrojem rádiového záření je Slunce. Dnes se stalo rádiové Slunce důležitým předmětem radioastronomie.

Obsah

Odkazy

Reference

Velká encyklopedie vesmíru

Související témata

Literatura

Internetové odkazy

Osobní nástroje
Jmenné prostory
Varianty
Akce
Navigace
Stránky
Nástroje