Rádiový zdroj

Z Wikina

Přejít na: navigace, hledání

Rádiový zdroj je ohraničená oblast oblohy, která na rádiových vlnách září intenzivněji než okolní obloha.

Obsah

Charakteristika

Rádiový zdroj se překládá na slabé difúzní rádiové pozadí rozprostřené po velké části oblohy. Rádiové zdroje jsou buď bodové (pod rozlišovací schopností pozorovacího přístroje), nebo zabírají větší oblast (např. mlhoviny). Přesná poloha rádiového zdroje na obloze se určuje pomocí interferometrů rádiové astrometrie. Mnohé rádiové zdroje byly identifikovány s optickými objekty, takže jejich vzdálenost mohla být určena. Číslovaný seznam rádiových zdrojů na určité vlnové délce se nazývá katalog rádiových zdrojů. Nejznámějším je 3C katalog (Third Cambridge Catalogue).

Princip

Při emisi rádiových zdrojů se uvolňuje energie elektronů. Při tepelném záření předá elektron při průletu kolem kladného iontu část své kinetické energie vzniklému fotonu. Tepelné záření je spojité a rozložení intenzity v jeho spektru závisí na teplotě. Převažujícím mechanismem vyzařování rádiových vln ve vesmíru je však netepelné záření (např. synchrotronové záření), při němž relativistické elektrony krouží v rozsáhlých magnetických polích a vyzařují spojité spektrum. Mezihvězdné prostory jsou prosyceny slabým magnetickým polem, v němž se pohybují rychlostí téměř světelnou částice kosmického záření. Jeho elektrony emitují synchrotronové záření – difuzní rádiové pozadí soustředěné k Mléčné dráze.

Rádiové čáry

Vedle spojitého záření tepelného i netepelného vysílají některé zdroje rádiové čáry, a to především na milimetrových a centimetrových vlnových délkách. Proměřením vlnových délek lze určit atomy či molekuly, které čárové spektrum vyslaly. Jde o přeskok elektronu na nižší hladinu, ale u molekul často dochází k emisi při přeskoku mezi vibrační a rotační hladinou energie. Pomocí spektra se podařilo identifikovat přes sto různých druhů mezihvězdných molekul. Zcela jiným mechanismem je vyzařována vodíková čára 21 cm (1420 MHz). Vzniká přeorientováním spinu elektronu vzhledem ke spinu jádra (protonu). Rádiová čára 21 cm sehrála důležitou roli při studiu struktury a rotace spirálních galaxií, včetně Galaxie.

Rádiové zdroje ve vesmíru

Ve sluneční soustavě jsou rádiové zdroje Slunce (viz rádiové Slunce), Měsíc i planety. Ke galaktickým rádiovým zdrojům patří oblast H I a oblast H II, pulzary, zbytky supernov, spirální ramena Galaxie, galaktický střed, globule a masery. Z extragalaktických objektů jsou nejintenzivnějšími rádiovými zdroji rádiové kvazary a rádiové galaxie.

Odkazy

Reference

Velká encyklopedie vesmíru

Související témata

Literatura

Internetové odkazy

Osobní nástroje
Jmenné prostory
Varianty
Akce
Navigace
Stránky
Nástroje