Dlouhovlnná radioastronomie

Z Wikina

Přejít na: navigace, hledání

Nejmladší obor radioastronomie, zkoumající vesmír na dlouhých a velmi dlouhých rádiových vlnách, delších než 10 m, tedy na kmitočtech nižších než 30 MHz. Proto se tento obor označuje též jako nízkofrekvenční radioastronomie. Tento druh záření na dlouhovlnném konci spektra elektromagnetického záření je pohlcován v ionosféře, proto je nutné umístit pozorovací přístroje nad ní. Otevření nového „spektrálního okna“ do vesmíru znamenalo vždy velké objevy a obohacení našich vědomostí o stavbě a vývoji vesmíru. Proto vědci očekávají nové objevy i od této poslední spektrální oblasti - dosud neprozkoumané. Rádiové teleskopy a interferometry obíhající Zemi jako umělé družice nebo umístěné na Měsíci budou moci pozorovat v rozmezí kmitočtů 30 kHz až 30 MHz. Spodní mez je určena plazmovou frekvencí meziplanetární plazmy. Pro kmitočty nižší je meziplanetární prostor neprůhledný. Horní mez je dána jednak neprůhledností ionosféry (tj. plazmovou frekvencí ionosféry) a jednak scintilací rádiových zdrojů.

Obsah

Odkazy

Reference

Velká encyklopedie vesmíru

Literatura

Internetové odkazy

Osobní nástroje
Jmenné prostory
Varianty
Akce
Navigace
Stránky
Nástroje