Elektromagnetické záření

Z Wikina

Přejít na: navigace, hledání

Elektromagnetické záření, jinak také elektromagnetické vlny nebo fotonové záření, je oscilující elektrické a na ně kolmé magnetické pole. Šíří se vakuem, průhlednými a průsvitnými látkami.

Obsah

Rychlost šíření

Rychlost elektromagnetického záření ve vakuu je:

c = 299 792 458 m s–1

Podle speciální teorie relativity je rychlost světla c největší možná rychlost ve vesmíru. V průhledném prostředí (vzduch, voda, sklo, křemen, jodid sodný) je rychlost světla nižší:

v = c / n

kde
n .. je index lomu a je vždy větší než 1.

V takovém prostředí má proto relativistický elektron kosmického záření vyšší rychlost než světlo a svou energii vyzařuje jako Čerenkovovo záření.

Elektromagnetické záření je charakterizováno kmitočtem f nebo vlnovou délkou λ, přičemž:

λ = c / f

Kvanta elektromagnetického záření

Kvanta elektromagnetického záření se nazývají fotony. Elektromagnetické záření lze považovat buď za spojité vlny zaplňující prostor, kterým se šíří, nebo za proud fotonů. Intenzita záření je pak úměrná jejich počtu. Energie fotonu je rovná součinu Planckovy konstanty h a kmitočtu elektromagnetického záření. Lze tedy elektromagnetické záření charakterizovat také energií jeho fotonů h f (tento způsob se používá výhradně u gama-záření).

Elektromagnetické záření přicházející z vesmíru má obrovský rozsah vlnových délek (kmitočtů, energií). Např. energie fotonů sahá od 10–11 eV (např. dekametrové záření rádiových záblesků typu III ze Slunce) až po 1017 eV (gama-fotony v kosmickém záření). To je rozpětí 28 řádů. Jestliže světlo představuje jednu oktávu, potom rozpětí elektromagnetického záření pozorovaného z vesmíru je 92 oktávy. Takový rozsah vyžaduje různé detekční a měřicí přístroje. Také mechanismy emise jsou různé pro různé energie fotonů. Proto je elektromagnetické záření rozděleno do několika oborů podle vlnové délky (kmitočtu) nebo energie fotonů (viz elektromagnetické spektrum).

Astronomie

Pro astronomii je elektromagnetické záření základním zdrojem informací o vesmíru. Ze všech druhů elektromagnetických záření propouští zemská atmosféra jen některé (viz atmosférická okna). Přístroje umístěné na umělých družicích pozorují vesmír ve všech vlnových délkách.

Záření Příklad kosmických zdrojů
gama pulzary, gama-záblesky, velké sluneční erupce
rentgenové Slunce, mezigalaktická hmota, zbytky supernov, komety, pekuliární galaxie
EUV přechodná vrstva sluneční atmosféry, žhavé hvězdy
ultrafialové horké hvězdy, kvazary, Slunce
světlo hvězdy, Slunce, planety
infračervené prahvězdy, prach, planety, galaktické jádro, infračervené galaxie, mlhoviny
submilimetrové molekulové oblaky, prachové kosmické pozadí
mikrovlnné struktura Galaxie (H I 21 cm), pulzary, reliktní záření
rádiové Slunce, Země, planety, rádiové galaxie, zbytky supernov, kosmické záření v mezihvězdném prostoru

Odkazy

Reference

Velká encyklopedie vesmíru

Související témata

Literatura

Internetové odkazy

Osobní nástroje
Jmenné prostory
Varianty
Akce
Navigace
Stránky
Nástroje
[CNW:Counter]