Oortův oblak komet
Z Wikina
(Öpikův–Oortův oblak komet)
Několik set miliard kometárních jader („špinavých ledovců“), které jsou rozloženy v kulové vrstvě kolem Slunce. Nejbližší jsou ve vzdálenosti 3000 AU. Nejvzdálenější komety oblaku jsou na pomezí mezihvězdného prostoru – v oblasti „nikoho“, kam začínají zasahovat svou gravitací nejbližší hvězdy. Udává se zhruba poloviční vzdálenost k Proxima Centauri (2 ly, tj. přibližně 120 000 AU). Komety oblaku obíhají kolem Slunce. Jejich perihel je ve vzdálenosti 5–30 AU a afel ve vzdálenostech 30 000–135 000 AU.
Oortův oblak komet se dělí na tři části:
- vnitřní část s kometami, jehož velké poloosy jsou zhruba 3000—4000 AU (17 světelných dnů až 3 světelné týdny) nebo menší. Komety z vnitřního jádra jsou koncentrovány směrem k ekliptice. Tato zploštělá oblast je nejblíže k planetám a odpovídá Kuiperovu pásu;
- komety ve vzdálenostech 4000–10 000 AU (2 světelné měsíce) jsou symetricky rozloženy v kulové vrstvě obklopující planetární soustavu. Je to stabilní systém, který se za dobu existence sluneční soustavy mnoho nezměnil;
- vnější Oortův oblak komet ve vzdálenostech 10 000 AU až 2 ly
Hvězda procházející v blízkosti oblaku ovlivní pohyb jeho komet. Některé pošle ke Slunci a stanou se z nich dlouhoperiodické komety s oběžnou dobou statisíců let, jiné si přitáhne k sobě.
Původ Oortova oblaku komet není dosud objasněn. Má se za to, že jsou to pozůstatky periferie mateřského protoplanetárního disku, z něhož před 4,6 mld. let vznikala planetární soustava. Oortův oblak komet je tak daleko od Slunce, že představuje mrazivou zásobárnu komet sluneční soustavy.
Oblaky komet jsou pravděpodobně běžným jevem kolem některých hvězd a pozorovací programy některých hvězdáren (v daleké infračervené oblasti spektra) jsou zaměřeny na potvrzení jejich existence.
Obsah |
Odkazy
Reference
Související témata
