Sluneční chromosféra
Z Wikina
Vrstva sluneční atmosféry mezi sluneční fotosférou a sluneční korónou. Pouhým okem ji lze spatřit jako narůžovělý úzký srpeček chvíli na začátku a na konci úplného zatmění Slunce, kdy je zakryta oslňující fotosféra. Narůžovělá barva je způsobena emisní čarou vodíkových atomů, vyzářenou přechodem elektronů ze třetí na druhou hladinu. Tato čára (Halfa) je nejintenzivnější ze všech emisních čar, které sluneční chromosféra vyzařuje.
Optické přístroje pro pozorování sluneční chromosféry využívají mřížku (spektrohelioskop, spektroheliograf) nebo monochromatický filtr. Sledování sluneční chromosféry je součástí pravidelného pozorování Slunce na mnoha hvězdárnách. V krátkých intervalech se pořizují její snímky na disku, tzv. filtrogramy, které se v digitální formě ukládají do paměti počítače.
Na rozhraní s fotosférou je hustota 1015 částic v cm3 (takovou hustotu má zemská atmosféra ve výšce kolem 70 km). S výškou hustota klesá. Pro svoji nízkou hustotu září sluneční chromosféra jen ve spektrálních čarách, které lze pozorovat jako bleskové spektrum na okraji při úplném zatmění Slunce. Chromosféra sahá do výšky kolem 3000 km nad fotosféru. Její teplota stoupá od 4 300 K na styku s fotosférou (tzv. teplotní minimum Slunce) až na 10 000 K ve výšce 3000 km. Nad touto výškou je chromosféra velmi nehomogenní, neboť je složena ze sloupců tryskajících rychlostmi 20–30 km s–1 nahoru do koróny (tzv. spikule). Z boku připomíná pohled na chromosféru „hořící prérii“. Horní hranici nelze proto stanovit, neboť spikule sahají až do výšky přes 20 000 km, naopak výběžky koróny zasahují dolů až do výšek 3000 km. Mezi chromosférou, která září v čáře Halfa, a korónou, která září v rentgenovém záření a na rádiových vlnách, dochází k prudkému teplotnímu
vzrůstu a hustotnímu poklesu. Tato přechodná oblast je tenká (asi 100 km) a podle teploty se v ní vyskytují atomy prvků v nejrůznějších stupních ionizace. Chromosféra, přechodná vrstva a koróna dostávají své teplo z kinetické energie konvektivní vrstvy pod fotosférou. Stoupavé konvektivní proudy vytvářejí nad fotosférou rázové vlny, které disipují (předávají) energii plynům, a zahřívají tak všechny tři horní vrstvy atmosféry. Hlavním přenašečem energie z konvektivní vrstvy do atmosféry jsou však lokální magnetická pole. V chromosféře se projeví zjasněním jako flokulová pole, sluneční erupce a některé typy protuberancí. V průmětu na disk chromosféry se protuberance jeví jako tmavá vlákna - filamenty.
Obsah |