Bleskové spektrum

Z Wikina

Přejít na: navigace, hledání

Emisní spektrum sluneční chromosféry získané bezštěrbinovým spektrografem (nebo objektivním hranolem) těsně po začátku nebo těsně před koncem úplného zatmění Slunce. Za štěrbinu slouží úzký srpeček chromosféry, odcloněný od fotosféry Měsícem. Emisní čáry se vyexponují jako oblouky různé délky, a to tím delší, čím výše je v chromosféře čára viditelná.

K získání bleskového spektra lze použít metodu pohyblivé desky. Těsně před fotografickou desku umístíme podél spektra štěrbinu, kterou vymezíme určitou část chromosférického srpku. Deska za štěrbinou se rovnoměrně posouvá kolmo k disperzi spektra. Těsně před začátkem zatmění se na desku vyexponují absorpční čáry (fotosféry), které při začátku zatmění přejdou v emisní čáry chromosféry, různě dlouhé podle výšky, kam až sahá viditelnost jednotlivých čar.

Prvý astronom, který pozoroval změny slunečního spektra během zatmění, byl profesor Princetonské univerzity Charles A. Young (1834-1908). Byl to jeden z pěti důležitých objevů, k nimž došlo během jednoho slunečního cyklu v 19. stol. Jejich důležitost spočívala v tom, že vedly k základním poznatkům o Slunci. Young během zatmění Slunce ve Středozemí dne 22. prosince 1870 pozoroval spektroskopem slábnoucí absorpční čáry (tj. čáry zbývajícího srpku sluneční fotosféry) těsně před začátkem úplného zatmění. V okamžiku začátku úplného zakrytí sluneční fotosféry Měsícem absorpční čáry přejdou mžikem v emisní čáry (tj. čáry sluneční chromosféry). „Jako bleskem se na samotném začátku úplného zatmění naplní zorné pole spektroskopu nesčetnými jasnými čarami.“ Místo tmavých Fraunhoferových čar (vznikajících absorpcí na spojitém spektru) se náhlé rozzáří jasné čáry (vznikající fluorescencí v chromosféře).

Obsah

Odkazy

Reference

Velká encyklopedie vesmíru

Související témata

Literatura

Internetové odkazy

Osobní nástroje
Jmenné prostory
Varianty
Akce
Navigace
Stránky
Nástroje