Emisní čára
Z Wikina
Jasná čára ve spektru zdroje. Vzniká přeskokem z vybuzeného energetického stavu (atomů, iontů nebo molekul) do stavu nižšího. Je to spektrální čára, jez je jasnější než pozadí spektra. Vrstva plynu dostatečně zahřátá vysílá emisní čáry (např. sluneční chromosféra). Jestliže je však za ní spojité spektrum (např. záření sluneční fotosféry), přemění se emisní čára v absorpční čáru. Spektrum obsahující emisní čáry mají:
- hvězdy, za jejichž spektrální třídou je připojeno malé „e“, např. B0e je hvězda třídy B0 s emisními čarami, které se překládají na její spojité spektrum;
- hvězdy s rozsáhlou atmosférou;
- oblasti H II;
- Strömgrenovy sféry;
- plynné mlhoviny (planetární i difúzní), u nichž odpadá průmět na disk hvězdy;
- sluneční erupce a eruptivní hvězdy, v nichž se na krátkou dobu přemění některé absorpční čáry v emisní;
- bleskové spektrum během zatmění Slunce;
- polární záře;
- mezihvězdné molekuly v infračerveném, submilimetrovém a rádiovém záření;
- přechodná oblast na Slunci a sluneční koróna v ultrafialovém a rentgenovém záření vyzařuje emisní čáry iontů různých prvků a různých stupňů ionizace;
- čáry v gama-záření vysílají vybuzená atomová jádra (např. čáry deuteria ve slunečních erupcích);
- oblasti, kde dochází k anihilaci hmoty s antihmotou – např. rozsáhlý oblak nad galaktickým středem, který je intenzivním zdrojem čáry 0,5 MeV, vzniklé anihilací elektronů s pozitrony.
Obsah |
