Infračervené záření

Z Wikina

Přejít na: navigace, hledání

Infračervené záření (zkratka IR) je elektromagnetické záření o vlnových délkách delších, než má světlo, a kratších, než mají rádiové vlny.

Obsah

Oblasti

Poměr nejdelší vlnové délky světla (červená) k nejkratší (fialová) je 2:1, tedy jedna oktáva. Infračervené záření zabírá rozsah vlnových délek od 0,7 µm až do 100 µm (někteří autoři uvádějí až 300 µm). Obvykle se dělí buď na dvě oblasti: blízkou infračervenou (0,7 až 25 µm) a dalekou infračervenou (25 µm až 100 µm), nebo na tři oblasti: blízkou, střední a vzdálenou. Rozmezí od několika mikrometrů po 30 µm se označuje jako střední. Oblast s delšími vlnovými délkami, tj. od 100 µm do 1 mm, se nazývá submilimetrové záření.

Objevitel

Za objevitele infračerveného záření je pokládán sir William Herschel. V roce 1800 proměřoval pomocí tří teploměrů teplotu vedle červené oblasti slunečního spektra, která není okem viditelná, ale pokožkou je vnímána jako teplo. Herschel nazval toto „neviditelné světlo“ infračervené záření („infra“ znamená „pod“).

Vysílač infračerveného záření

Každá věc v našem okolí vysílá infračervené záření (rozpálená žehlička, kamna, živý organismus). Z Wienova zákona odvodíme, že tělesa o teplotě nižší než 4000 K vysílají maximum svého záření v infračervené oblasti spektra. Infračervenými zdroji jsou všechny vesmírné objekty (i ty velmi chladné): planety a jejich měsíce, planetky, komety, meziplanetární prach, Slunce, hvězdy, mezihvězdný prach, mlhoviny, naše Galaxie, jiné galaxie.

Reliktní záření

Reliktní záření raného vesmíru je zčásti v infračervené oblasti spektra.

Odkazy

Reference

Velká encyklopedie vesmíru

Související témata

Literatura

Internetové odkazy

Osobní nástroje
Jmenné prostory
Varianty
Akce
Navigace
Stránky
Nástroje
[CNW:Counter]