Kometa

Z Wikina

Přejít na: navigace, hledání

Komety lze jednoduše popsat jako „Velká hrouda špinavého sněhu“ nebo „ledová koule bláta“ (tzv. jádro komety). Jejich velikost je od 1 km do 40 km. Od planetek se kometa liší difuzním vzhledem a drahou, i když existuje několik nejasných případů. Např. Chiron, dříve označovaný jako planetka č. 2060, má difuzní komu a ohon komety. Označení komet provádí podle usnesení IAU Centrum planetek.

Astronomové jsou na rozpacích, zda tělesa o velikosti 200-300 km (jako jsou kentauři) přiřadit ke kometám či zavést pro ně speciální označení. Tvar jádra je nepravidelný, jak vyplývá z křivky světelných změn a z přímého pozorování jádra Halleyovy komety (většinou mají tvar „brambory“). Jejich vlastní gravitace nestačí na to, aby je zformovala do kulového tvaru. Materiálem komet jsou zmrzlé plyny (kompaktní sníh a led), v nichž jsou zamrzlé prachové částice ("špína"). Hustota se odhaduje na 0,5 g cm—3. Materiál je křehký, porézní, takže bychom snadno roztrhli i větší kus (pevnost v tahu je přibližně 1000 dynů na cm2). Kometa se proto snadno rozpadne, jak tomu bylo u Bielovy komety či u komety Shoemaker–Levy 9.

Obsah

Chemické složení

Ve spektrech komy a ohonu lze poznat různé molekuly a ionty: H2O; OH; O+; H2O+; H3O+; C2C3CH; CH4; C2H2; C2H6; CH3OH; H2CO; HCOOH; CO; CO2; CH+; CO2+; HCO+; HCN; CH3CN; HNC; HC3N; HNCO; CN; NH; NH2; NH3; NH2CHO; H2S; CS; CS2; H2CS; SO; SO2; OCS; H; He, Na (sodíkový ohon byl objeven v Haleově-Boppově kometě). Pozorované molekuly vznikly disociací složitějších molekul, které jsou v jádře. Hydroxyl (OH) je nejhojnější složkou v komě; vzniká rozkladem molekuly vody (H2O) slunečním ultrafialovým zářením, ihned po její sublimaci z jádra. Dvouatomový uhlík (C2) v kometa intenzivně září. Pravděpodobně vzniká disociací složitých molekul, které sublimují z jádra.

Pohyb

V gravitačním poli Slunce se k. pohybují podle Keplerových zákonů, stejně jako planety. Jejich dráhy jsou kuželosečky, zpravidla elipsy. Velké planety však způsobují gravitační poruchy dráhy komety, takže dráhy nejsou dokonalé elipsy. Jupiter svým působením může komety přidat energii, a tím ji odhodit ze sluneční soustavy pryč, nebo naopak jí odebrat tolik energie, že se z ní stane krátkoperiodická kometa. Takových zásahů Jupitera (ale i jiných obřích planet) do pravidelné dráhy komety je známa celá řada. Mechanismu přidání energie v gravitačním poli Jupitera využily i některé kosmické sondy (např. Voyager, Ulysses) k úspoře pohonných hmot.

Pohyb komety je ovlivňován i negravitačními silami. Plyny opouštějí jádro k. jako výtrysky, které působí jako raketa posazená na povrch jádra. Podle směru výtrysku pohyb komety buď zpomalují, nebo urychlují. Právě tyto negravitační vlivy způsobily, že se Halleyova kometa opozdila v r. 1910 oproti nejpřesnějším výpočtům o více jak o tři dny. V r. 1986 se lišila o méně než o 5 h, neboť výpočty dráhy zahrnovaly reaktivní síly výtrysků.

Oběžná doba

Čím je dráha komety větší, tím déle trvá její oběh kolem Slunce. Komety jde zhruba rozdělit na dvě skupiny:

Rozpad

Jádro komet je drženo pohromadě jednak slabou vlastní gravitací, jednak elektrickou přitažlivostí mezi sousedními molekulami. Srážkou s jiným tělesem (velkým meteoroidem či planetkou) může být kometa rozdrobena. K jejímu rozpadu (fragmentaci) může dojít působením slapových sil. V posledních dvou stoletích došlo k 25 rozpadům komet. Některé způsobil Jupiter (např. rozpad komet Brooks 2, která se k Jupiterovi přiblížila v roce 1886 na vzdálenost 72 000 km). Dalším dobře dokumentovaným příkladem je rozpad komety Shoemaker-Levy 9. Také kometa, jejichž přísluní je příliš blízko ke Slunci se rozpadnou (např. Kreutzova rodina komet).


Mise ke kometám

K několika kometám bylo posláno už přes 20 sond, některé byly úspěšné, některé nikoliv. Zde je stručný přehled těch nejzajímavějších:


Stardust (NASA)

Velmi úspěšná mise, jejím cílem bylo zachycení vzorků z atmosféry 2 komet (Wild 2 a Annefrank). Když vzorky přistály na Zemi, vědci zjistili, že obsahují sloučeniny, které jsou stavebními prvky pro život (amino-kyselina glycin). Mise trvala celkem 7 let.


CONTOUR (COmet Nucleus TOUR)

Neúspěšná mise, která selhala po zažehnutí motoru. Tento manévr měl sondu vynést na oběžnou dráhu kolem Slunce. Místo toho ale vypadl signál a sonda se podle NASA ztratila. Podle plánu měla navštívit 3 komety (Encke, Schwassmann-Wachmann 3, d´Arrest) přitom pokud by se v období 2006-2008 objevila nová kometa, kurz sondy se měl upravit tak, aby ji prozkoumala.


Rosetta (ESA a Francie)

Úspěšná mise zabývající se složením komety Čurjumov-Gerasimenko a podle toho i sluneční soustavy. Odebírání vzorků z komety začalo oddělením modulu Philae od hlavního těla sondy. Philae poté přistál na kometě, kde vypustil kotvící zařízení a začal sbírat vzorky. Přistání ale provázely problémy, sonda se od komety napoprvé odrazila a přistála na jiném místě než měla podle plánu přistát. Nějakou energii měla v bateriích, ale na dobíjení je třeba slunečního svitu. A vzhledem k tomu, že se nachází ve stínu, nemá dost energie na pokračování. Vědci nicméně doufají, že jak se kometa bude přibližovat ke Slunci, na Philae začne svítit a sonda se probudí. I tak je ale mise úspěšná, poprvé totiž člověkem vyrobené zařízení přistálo na pohybující se kometě.


Deep Impact (NASA)

Úspěšná mise, jejíž hlavním účelem bylo zjistit složení komety Tempel 1. To proběhlo nárazem projektilu velikosti pračky o rychlosti 10,2 km s-1 (vzhledem k velké hmotnosti komety zůstala její trajektorie komety víceméně stejná). Následně mrakem vyvržených částic proletěla sonda. Zpět na Zemi se zjistilo, že kometa obsahuje stopy jílu a uhlovodíků. Také se zjistilo, že je velmi pórovitá, zhruba ze 75% je prázdná.


Odkazy

Reference

Velká encyklopedie vesmíru

Související témata

Vlastnosti komet

Názvy komet

Literatura

Internetové odkazy

Osobní nástroje
Jmenné prostory
Varianty
Akce
Navigace
Stránky
Nástroje
[CNW:Counter]