Kometa Shoemaker-Levy
Z Wikina
(1993e, P/Shoemaker-Levy 9, SL9)
Kometa zachycená a později roztrhaná Jupiterem. Objevili ji manželé Gene a Carolyn Shoemakerovi a David Levy na snímku, který byl pořízen 23. března 1993 Schmidtovou komorou (45 cm) na Palomar Observatory, a to v rámci systematického hledání blízkozemních těles. Objevitelé ji charakterizovali jako „rozplizlou kometu“. Pozdější snímky ukázaly, že šlo o řadu úlomků provázených prachovou stopou. Výpočet dráhy vedl k závěru, že v minulosti kometa obíhala Jupitera po dobu asi čtvrt století, a to po eliptické dráze s velkou výstředností. Kolem 7. července 1992 kometa proletěla nad povrchem Jupitera ve vzdálenosti 21 000 km (tj. pod Rocheovou mezí). Tehdy Jupiter svou gravitací (slapovou silou) kometu roztrhal na řadu úlomků. K roztržení komety (o velikosti přibližně 10 km) došlo ještě před nejbližším přiblížením k Jupiteru. Ale nezávisle se začaly pohybovat jednotlivé úlomky až 2–3 hodiny poté. Rozptýlily se podél dráhy do řady dlouhé několik mil. km. V této formaci zůstaly až do srážky s Jupiterem. Podrobné snímky pořízené Hubbleovým dalekohledem a Keckovými dalekohledy ukázaly, že úlomků bylo víc jak dvacet. Každý z nich měl svou vlastní komu, takže velikost jednotlivých kusů bylo možné jen odhadnout: větší kusy měřily od 0,5 km do 3,0 km. Do rozsáhlé Jupiterovy atmosféry dopadaly od 16. do 22. července 1994, a to rychlostí kolem 60 km s–1. Místa dopadu byla na jižní polokouli (45°) těsně za východním okrajem. Rychlá rotace Jupitera přinesla místo dopadu na viditelnou polokouli asi za půl hodiny. Nejmohutnější byl dopad fragmentu G, jehož kinetická energie (6 mil. megatun trinitrotoluenu) daleko přesahuje celosvětové zásoby jaderných zbraní. Na místech dopadu vytryskly plyny z Jupiterovy atmosféry výše, než se předpokládalo. Ultrafialová spektra vyvržených plynů ukazovala amoniak, síru, sulfan a překvapivě málo vody. Některé dopady byly provázeny silnou rádiovou emisí. Vyvržené gejzíry plynů postupně chladly a usazovaly se. Po několika dnech vytvořily na povrchu Jupitera tmavé skvrny, z nichž některé byly co do velikosti srovnatelné s Rudou skvrnou. Bylo je možno sledovat téměř rok po dopadu.
SL9 byla prvou kometou, jejíž srážka s planetou byla přesně předpovězena. Byla to prvá pozorovaná kometa obíhající Jupitera. Avšak kráterové řetězce na povrchu Galileových měsíců svědčí o tom, že k podobným pádům roztrhaných komet do Jupiterovy soustavy došlo v minulosti několikrát. Odhaduje se, že taková událost se na Jupiteru přihodí jednou za několik tisíciletí. Před tím nebyla pozorována žádná kometa, která by se rozpadla na tak velký počet fragmentů. Proto byla SL9 označena jako kometa století.
Obsah |
