Uhlík
Z Wikina
(C, z lat. carbo = uhlí)
Chemický prvek s protonovým číslem 6. Ve vesmíru je co do výskytu na šestém místě: na jeden atom uhlíku připadají 3 atomy dusíku, 6 neonových, 7 kyslíkových , 600 heliových a 10 000 vodíkových. Všechen uhlík ve vesmíru vznikl hořením helia za teplot 100 mil. K v nitru hvězd. V kosmologické nukleosyntéze nebyl vytvořen žádný uhlík. Nachází se ve Slunci, hvězdách, atmosférách planet, kometách a meteoritech. Jako drobné diamanty je obsažen v meteoritech. Jako tuha patří k velmi měkkým látkám, jako diamant mezi nejtvrdší. Vypařováním za teplot vyšších než 2550 K vznikají průhledné krystalky „bílého uhlíku“. Bílý uhlík je dvojlomný. Byl nalezen s tuhou v meteorickém kráteru Ries v Německu.
V r. 1961 Mezinárodní unie čisté a aplikované chemie (International Union of Pure and Applied Chemistry) přijal stabilní nejrozšířenější izotop 12C za základ pro atomovou hmotnostní jednotku (amu, dalton).
Mezi všemi prvky je uhlík jedinečný svou schopností spojovat své atomy v dlouhé řetězce nebo v uzavřené cykly. S vodíkem, kyslíkem, dusíkem a jinými prvky vytváří obrovské množství různých molekul, z nichž tisíce jsou nezbytné pro živé organismy. Uhlík tvoří základ biosféry, bez něho by život neexistoval. Uhlík se vyskytuje ve vápencových pohořích a v atmosférách planet i jejich měsíců, a to jako oxid uhličitý (CO2) a methan (CH4). Ve spektru červených uhlíkových hvězd jsou výrazné absorpční pásy uhlíkových sloučenin C2, CN a CH. Tytéz pásy v emisi jsou charakteristické pro spektra komet. Silné čáry uhlíku se vyskytují ve spektru nov. Ve středových oblastech hvězd raného spektrálního typu je uhlík katalyzátorem při přeměně vodíku v helium (uhlíkový cyklus). V prostoru mezi hvězdami je mnoho uhlíku, jak dokazují četné mezihvězdné molekuly a mezihvězdná extinkce.
Výrazné maximum extinkce u 0,22 mm přisuzují odborníci grafitu. Intenzivní infračervenou čáru (158 mm, přibližně 1/6 mm) ionizovaného uhlíku vysílají globule, oblasti H II, mlhoviny plynné i prachové, dokonce i velmi chladné oblaky uhlovodíků (tzv. infračervené ciry). Zjistil ji dlouhovlnný spektrometr na družici ISO. Celkový zářivý tok vyzařovaný uhlíkem v Galaxii jen v této čáře je srovnatelný se svítivostí jedné miliardy hvězd.
Všechny atomy uhlíku ve vesmíru vznikly za teplot 100 mil. K hořením helia.
Obsah |
