Ohon komety

Z Wikina

Přejít na: navigace, hledání

Proud z plynů a prachu, který se vytváří za kometou, jakmile se přiblíží dostatečně blízko ke Slunci. Ve vzdálenosti kolem 1,5–2 AU z jádra komety obvykle sublimuje koma. Tlak slunečního záření a slunečního větru vytlačují z komy plazma i prach směrem od Slunce.

Plazmový ohon je obvykle dlouhý. Jemné úzké proudy v ohonu jsou často zkroucené. Svědčí o tom, že plazma proudí podél magnetických siločar, do nichž je zamrzlé (viz zamrzlost siločar). Sestává především z ionizovaných molekul (iontů OH+, N2+, CO2+, CH+) , které se po spirálách pohybují kolem siločar a vzdalují se od jádra. Rychlost molekul dosahuje desítek kilometrů za sekundu. Délka ohonu bývá různá. Některé staré komety mají buď krátký ohon, nebo ho vůbec nemají. Halleyova kometa měla ohon dlouhý přes 100 mil. km. Ohon a koma jsou velmi řídké – zhruba 10 molekul v cm3, tj. řidší než nejlepší vakuum získané v laboratoři. V r. 1986 proletěla sonda Giotto komou Halleyovy komety ve vzdálenosti několika set kilometrů od jádra a pořídila jeho snímky (viz obr.)

Prachové ohony jsou obvykle kratší, širší a více zakřivené než iontové. Částice prachu jsou strhávány prchavými látkami, které sublimují na povrchu jádra. Svítí slunečním světlem odraženým na částicích. Výjimečně se vyskytne i anomální ohon komety, směřující ke Slunci.

Materiál z ohonu je pro kometu navždy ztracen. Velmi zaprášené komety ztrácejí několik tun prachu za sekundu. Ztráty z jiných komet však mohou být pouze desítky kilogramů za sekundu. Prach uvolněný kometami obíhá kolem Slunce jako proud meteoroidů. Při střetu se Zemí meteoroidy zazáří jako meteorický roj. Meteoroidy se zvolna vzdalují z proudu a stále doplňují meteoroidní komplex.

Obsah

Odkazy

Reference

Velká encyklopedie vesmíru

Související témata

Literatura

Internetové odkazy

Osobní nástroje
Jmenné prostory
Varianty
Akce
Navigace
Stránky
Nástroje