Sluneční vítr

Z Wikina

Přejít na: navigace, hledání

Rozpínání sluneční koróny. Ze sluneční koróny uniká do meziplanetárního prostoru nepřetržitý proud částic (elektronů, protonů, atomových jader). Jejich rychlost není konstantní, neboť je určována složitým magnetickým polem na povrchu Slunce. Je obvykle 300–700 km s–1. Hustota částic v prostoru blízko Země je 3–15 částic v 1 cm3. Po erupcích se zvětšuje rychlost i hustota. Sluneční vítr obtéká magnetosféru, takže nepronikne k povrchu Země. V polárních oblastech mohou částice sklouznout podél magnetických siločar do vysoké atmosféry, kde způsobí polární záře.

Kolísání rychlosti a hustoty slunečního větru má za následek měnící se tlak na návětrnou stranu magnetosféry. Magnetické siločáry jsou nárazovitě stlačovány, což se projeví jako geomagnetická aktivita. Proměnlivé magnetické pole indukuje elektrická pole v okolí Země, které může nepříznivě působit na družice, telekomunikace, rozvodnou elektrickou síť i na zdravotní stav labilních jedinců (viz vlivy Slunce na Zemi).

Jsou tři druhy slunečního větru:

  1. pomalý kvazistacionární (téměř ustálený) vítr unikající úzkými koronálními paprsky a širokými koronálními proudy;
  2. rychlý kvazistacionární vítr z koronálních děr, z nichž je urychlován magnetickým polem na hranici konvektivních cel (viz K). Tam dochází ve fotosféře k stlačování siločar mezi celami a k urychlování plazmatu do koróny a ven. Příčinou urychlování je tzv. „peckový jev“ – projev diamagnetismu plazmatu, připomínající vystřelení pecky tím, že ji zmáčkneme mezi prsty;
  3. přechodný, velmi rychlý vítr, jehož zdrojem jsou dramatické výbuchy Slunce (nazývané též „koronální výrony“, coronal mass ejection, CME). Přechodný vítr se jeví v meziplanetárním prostoru na pozadí kvazistacionárního slunečního větru jako prudký krátkodobý poryv, nazývaný meziplanetární bouře. Je to rozsáhlý oblak slunečního plazmatu prudce vyvrzený Sluncem do meziplanetárního prostoru. Přechodný vítr se liší od kvazistacionárního, a to vysokou rychlostí, vysokým obsahem helia, nízkou teplotou (způsobenou rozpínáním oblaku), silnou protonovou anizotropií (protony mají značnou rychlost ve směru kolmém k pohybu přechodného větru) a jeho rychlé elektrony se dokonce pohybují proti proudu přechodného větru.

Obsah

Odkazy

Reference

Velká encyklopedie vesmíru

Související témata

Literatura

Internetové odkazy

Osobní nástroje
Jmenné prostory
Varianty
Akce
Navigace
Stránky
Nástroje
[CNW:Counter]