Koronální paprsek
Z Wikina
(angl. coronal ray, plume). Úzký dlouhý hladký útvar ve sluneční koróně pozorované v bílém světle. Koronální paprsek vybíhají z koróny daleko do meziplanetárního prostoru. Jsou to vytažené siločáry z bipolárních oblastí, které na úpatí mají koronální zvon. Podél siločar proudí pomalý sluneční vítr. Na jeho elektronech se rozptyluje světlo fotosféry (tzv. Thomsonův rozptyl). Elektronová hustota v paprscích a proudech je 3-10x větší než v okolní koróně. Z pozorovatelského hlediska jsou tedy koronální paprsky úzké dlouhé výběžky K-koróny, které zasahují daleko do meziplanetárního prostoru. Z fyzikální hlediska je to elektronová složka slunečního větru unikajícího z aktivních oblastí a koronálního zvonu. Proud slunečního větru v paprsku je poměrně pomalý na rozdíl od větru z koronálních děr, z nichz vytéká proud rychlého slunečního větru. Siločáry vycházející z unipolární magnetické oblasti jsou totiž rozevřené a proud slunečního větru (v důsledku diamagnetizmu plazmatu) je tam urychlován.
Nejvhodnější příležitost pro fotografování Koronální paprsek a jiných útvarů ve sluneční koróně je úplné zatmění Slunce. Systematické pozorování probíhá na SOHO.
Obsah |