K-koróna
Z Wikina
(K-složka koróny; název K je z něm. Kontinuum). Vnitřní část sluneční koróny, která emituje spojité spektrum bez absorpčních čar. Vzniká Thomsonovým rozptylem fotosférického záření na volných elektronech koróny. Proto je K-k. polarizovaná. Její jas klesá se vzdáleností od Slunce. Nepřítomnost Fraunhoferových čar v rozptýleném fotosférickém spektru je způsobena velmi rychlým pohybem elektronů, neboť teplota koróny je 2 mil. K. Dopplerovým posuvem jsou Fraunhoferovy čáry natolik rozmazány, že ze spektra vymizí. Při zatměních Slunce lze dobře pozorovat v K-koróně kondenzace, oblouky a smyčky nad aktivními oblastmi. Klidné protuberance jsou v bílé koróně obklopeny tmavým dómem, nad nímž se klene pravidelný koronální zvon. Zvon se směrem nahoru zužuje do koronálního proudu. Mimo zatmění lze pozorovat K-korónu pomocí koronametrů. Trvale je K-k. sledována sluneční sondou SOHO. Při slunečních erupcích vzroste hustota a teplota v koronální kondenzaci nad aktivní oblastí, což se projeví zesílením jasu nejen v rentgenovém, rádiovém a EUV-záření, ale také v K-k.
Obsah |
