Fraunhoferovy čáry

Z Wikina

Fraunhoferovy čáry je druh absorpčních čar ve slunečním spektru. Poprvé je studoval a popsal v r. 1814 německý fyzik Joseph Fraunhofer. Proměřil vlnové délky 500 čar a 9 nejintenzivnějších označil velkými písmeny (od červené směrem k modré): A, B, C, D, E, F, G, H a K. Čáry A (760 nm) a B (710 nm). nevznikají ve sluneční atmosféře, ale v atmosféře Země. Jsou to telurické čáry (přesněji řečeno molekulové pásy) vytvořené dodatečně ve slunečním spektru molekulami kyslíku v zemské atmosféře. Čára C se dnes zpravidla označuje jako prvý člen Balmerovy série (H_α). Dosud se běžně užívá původní Fraunhoferovo označení D pro dublet sodíku D₁ a D₂ (589,59 nm a 589,00 nm), D₃ pro čáru helia (587,56 nm), G pro pás kovů (430,8 nm), čáry H a K (396,85 nm a 393,37 nm) pro čáry jednou ionizovaného vápníku V současné době je známo ve slunečním spektru přes 25 000 čar. Nejvýraznější jsou čáry vodíku, ionizovaného vápníku, sodíku a hořčíku. Mnoho slabších čar patří železu. Intenzita F. č. závisí nejen na množství atomů příslušného prvku ve sluneční atmosféře, ale i na stupni jeho ionizace a excitace.

Obsah 1 Odkazy 1.1 Reference 1.2 Literatura 1.3 Internetové odkazy

Odkazy

Reference

Velká encyklopedie vesmíru

Literatura

Internetové odkazy