Mřížka
Z Wikina
(ohybová m., difrakční m.). Část spektrografu určená k rozkladu světla na jednotlivé vlnové délky (viz mřížkový spektrograf). Funkce mřížka je založena na difrakci světla. Je to obdélníková destička ze skla nebo z kovového zrcadla, na jejímž povrchu je vyryta soustava velkého počtu velmi úzkých navzájem rovnoběžných a stejně vzdálených vrypů. Vrypy jsou vyryty zvláštním diamantovým hrotem. Počet vrypů je různý (normálně 600 na mm) . Čím je počet vrypů větší, tím vyšší je rozlišovací schopnost mřížky. Profil vrypu může být zvlášť tvarován (viz např. ešelet).
Plocha, na níž jsou vrypy vyryty, je buďto rovinná (rovinná mřížka) nebo válcová vydutá (konkávní mřížka, Rowlandova mřížka ). Konkávní mřížka je využita k fokusaci dopadajícího světla. Vzdálenost dvou vrypů se nazývá mřížková konstanta. Kromě mřížky na odraz se zhotovují též mřížky na průhled.
Obsah |
