Spektrohelioskop
Z Wikina
Spektrohelioskop je horizontální dalekohled k pozorování sluneční chromosféry. Dalekohled je nepohyblivý a sluneční světlo do něj odráží coelostat.
V ohniskové rovině spektrohelioskopu je umístěna vstupní štěrbina spektroheliografu. Avšak obraz Slunce se přes štěrbinu nepohybuje. Před vstupní (horní) štěrbinu a za výstupní (dolní) štěrbinu jsou na společné ose svisle umístěny Andersonovy hranolky, které synchronně rotují a umožňují za výstupní štěrbinou pozorovat okulárem část chromosféry, a to ve spektru nastavené čáry. Tou je téměř vždy čára Ha Balmerovy série vodíku. U starších spektrohelioskopů se užívaly dvě synchronně kmitající štěrbiny.
Hlavním účelem spektrohelioskopu je pozorování slunečních erupcí a protuberancí. Před vstupem do výstupní štěrbiny je planparalelní destička (line-shifter), kterou lze otáčet podél svislé osy. Jejím natáčením se do výstupní štěrbiny dostává křídlo čáry (viz profil čáry). Tak lze ve spektru erupcí měřit šířku emisní čáry v Halfa nebo radiální pohyby v aktivních protuberancích a filamentech. Kvalitnější monochromatický obraz Slunce však lze vidět i fotografovat pomocí úzkopásmového filtru.
Spektrohelioskop i spektroheliograf se dnes už nepoužívají, patří do historie sluneční fyziky. V minulém století byly důležitým nástrojem ke studiu sluneční činnosti, zejména slunečních erupcí a protuberancí.
Obsah |
