Dalekohled
Z Wikina
Nejdůležitější astronomický přístroj
A - Sbírá záření velkou plochou
B - Láme a odráží záření z tělesa a vytváří jeho obraz.
Základní částí dalekohledu je objektiv, který vytváří v ohniskové rovině obraz pozorovaného objektu. Objektivem je buď čočka, nebo vyduté zrcadlo. Čočkový dalekohled se nazývá refraktor. Dalekohled s parabolickým zrcadlem se nazývá reflektor. Obecně jsou zrcadlové dalekohledy označovány jako teleskopy. Velké astronomické dalekohledy jsou vesměs reflektory. Kombinací zrcadel a čoček vzniknou katadioptrické dalekohledy. U kulových zrcadel jako objektivů se kulová vada odstraňuje pomocí korekční skleněné desky (viz Schmidtův teleskop) nebo menisku (viz Maksutovův teleskop).
Obraz objektu vytvořený objektivem v ohniskové rovině pozorujeme okulárem jako lupou. Místo okuláru se v ohniskové rovině velkých dalekohledů umísťuje některý z detektorů záření: fotografická deska, spektrograf, fotometr, fotonásobič a v poslední době kamera CCD nebo destička MCP. Množství světla, které dalekohled zachytí, je určeno jeho otvorem (čili aperturou). Je to průřez světelného válce, který se zobrazí v ohniskové rovině. Apertura je dána clonou dalekohledu nebo objímkou objektivu.
Zvětšení dalekohledu vypočteme jako podíl ohniskové vzdálenosti objektivu a ohniskové vzdálenosti okuláru. Dalekohledy mají obvykle několik okulárů s různými ohniskovými vzdálenostmi. Zvětšení dalekohledu je však obvykle omezeno neklidem atmosféry (viz též normální zvětšení). Rozlišovací schopnost dalekohledu je určena průměrem objektivu: čím je průměr větší, tím jemnější podrobnosti lze rozlišit (viz ohybový disk). K zlepšení rozlišovací schopnosti velkých pozemských dalekohledů napomáhá adaptivní a aktivní optika. Z astronomických dalekohledů, s nimiž se na hvězdárnách (ale často i u astronomů-amatérů) setkáváme, uveďme: reflektor, refraktor, Galileův dalekohled, Keplerův dalekohled, Schmidtův teleskop, Maksutovův teleskop, Newtonův teleskop, Cassegrainův teleskop. V nesvětelných oborech elektromagnetického záření pozorují: gama, rentgenový, ultrafialový a infračervený dalekohled. Tyto dalekohledy musí být umístěny na družicích nad atmosférou. Rádiové teleskopy jsou umístěny na povrchu Země, neboť pro rádiové záření je atmosféra většinou propustná. Neutrinové detektory se naopak umísťují hluboko pod povrch, aby nebyly rušeny kosmickým zářením.
Obsah |
Největší současné optické dalekohledy
(pro světlo a blízké infračervené záření):
- VLT (4 teleskopy o průměru 8,2 m) na Cerro Paranal, Chile
- Keck I , segmentové zrcadlo 10 m, Mauna Kea, Havaj
- Keck II, segmentové zrcadlo 10 m, Mauna Kea, Havaj
- Subaru, celistvé tenké zrcadlo 8,3 m, Mauna Kea, Havaj
- Gemini, dvě zrcadla 8 m, Mauna Kea, Havaj a Cerro Pachon, Chile
- Colombus, dvě mozaiková zrcadla 8,4 m, Mont Graham, Arizona.
Odkazy
Reference
Související témata
- Keckovy dalekohledy
- Velké dalekohledy
- Spektrohelioskop
- Astronomický dalekohled
- Dobsonův dalekohled
- Čočkový dalekohled
- Družicový dalekohled
- Fotografický zenitový dalekohled
- Gama-dalekohled
- Kosmický dalekohled
- Kosmický dalekohled nové generace
- Holandský dalekohled
- Katadioptrický dalekohled
- Horizontální dalekohled
- Keplerův dalekohled
- Hubbleův dalekohled
- Mimoosový dalekohled
- Zrcadlový dalekohled
- Věžový dalekohled
- Sluneční dalekohled
- Pointační dalekohled
- Polární dalekohled
- Protuberanční dalekohled
- Rádiový dalekohled