Gama-dalekohled
Z Wikina
Na rozdíl od ostatních, méně energetických druhů záření (od rádiového po rentgenové), gama-záření nelze nijak soustředit. Nepodléhá ani odrazu, ani lomu. Gama dalekohledy nemají proto ohnisko a výraz dalekohled pro gama záření ani není vhodný. Lépe je říkat gama detektor. Záření dopadající na citlovou plochu gama detektoru je detekováno různým způsobem. Při malých energiích (100 keV - 10 MeV se užívá scintilační detektor. Je to tekutá nebo pevná látka (např. krystal iodidu sodného), v níž nabitý elektron (uvolněný dopadajícím gama fotonem fotoefektem nebo Comptonovým rozptylem) vyvolá světelný záblesk. V intervalu energií 30 MeV - 10 GeV se používá klasická jiskrová komora, v níž se gama foton materializuje na dvojici elektron-pozitron, které se pohybují ve směru dopdajícího fotonu. Rozlišovací schopnost v gama záření je asi 1 stupeň (čtyři měsíční kotouče vedle sebe). Vymezení tohoto zorného úhlu se dosahuje zastíněním pomocí těžkého absorbujícího materiálu. Gama foton nejvyšších energií se ve vysoké atmosféře materializuje (tj. přemění ve dvojici elektron-pozitron). Oba vzniklé elektrony (kladný a záporný) mají vysokou energii a při průchodu atmosférou vytvoří tzv. elektromagnetickou spršku - v níž se střídá emise sekundárních gama fotonů (brzdným zářením) a materializace. Při tom energetické elektrony i pozitrony vysílají Čerenkovovo záření, které lze v noci pozemskými optickými dalekohledy zachytit jako světelný záblesk. Po světě je více jak deset observatoří, které sledují takové Čerenkovovské záblesky. Podařilo se zatím pozorovat asi 15 kosmických zdrojů vysokoenergetického gama záření.
Obsah |