Adaptivní optika
Z Wikina
Přídavné zařízení k pozemským dalekohledům, které odstraňuje zhoršení kvality obrazu způsobené průchodem světla atmosférou. Je to systém rychle reagujících elektronických opor zrcadla, které kompenzují deformaci vlnoplochy při průchodu světla atmosférou. Pro plné využití schopností středních a velkých dalekohledů je takové korekční zařízení zcela nezbytné. Vždyť rozlišovací schopnost pozemského dalekohledu o průměru 5 m je atmosférou zhoršena natolik, že je stejná jako u dalekohledu o průměru asi 15 cm. Tedy zhoršení více jak desetinásobné, které je způsobeno neustálou prostorovou a časovou změnou atmosféry. Ta způsobuje deformaci původní rovinné vlnoplochy světla hvězdy až o několik mikronů (tedy několikrát větší než vlnová délka světla). Adaptivní optika reaguje okamžitě na deformaci vlnoplochy tím, že jemně deformuje zrcadlo tak, aby vlnoplochu uvedla do původního tvaru. Deformaci tím snižuje asi na 0,02 μm, což se opakuje přibližně 1000 za sekundu. Adaptivní optika je systém tří součástí:
- čidla, které měří deformaci vlnoplochy přicházející z hvězdy;
- korekčního zařízení upravujícího odraznou plochu zrcadla;
- velmi rychlého počítače.
Pozorování dalekohledem NTT (New Technology Telescope) o průměru 3,5 m na ESO a Keckovými dalekohledy o průměru 10 m dokazují užitečnost této metody. Při zapnutí adaptivní optika se rozostřený a neklidný obraz hvězdy soustředí do klidného jasného bodu. Tím podstatně vzroste rozlišovací schopnost dalekohledu.
Rovinná vlnoplocha z hvězdy je deformována především v troposféře. Její deformace při dopadu do dalekohledu je měřena pomocí referenční hvězdy, která může být uměle vytvořená ve výšce kolem 90 km (jako tzv. laserová hvězda). Pro získání co největšího množství světla ze slabých objektů se budují velké dalekohledy o průměru 8–10 m. Přidání adaptivní optika znamená podstatné zlepšení jejich rozlišovací schopnosti. Pronikání k nejslabším objektům ve vesmíru spojené s vysokým rozlišováním detailů znamená renesanci pozemské astronomie. Jiným, mnohem nákladnějším způsobem odstranění vlivu atmosféry na pozorování, je umístění dalekohledu na oběžnou dráhu nad atmosféru (např. Hubbleův dalekohled).
Pozn.: Někdy se adaptivní optika zaměňuje s aktivní optikou, která slouží k odstranění chyb samotného dalekohledu. Účelem obou je zkvalitnit obraz v ohnisku pozemských dalekohledů, tak aby světlo rozložené v ohniskové rovině dalekohledu do neostrého, rozmazaného a neklidného obrazu hvězdy bylo soustředěno do klidného, ostrého a téměř bodového obrazu. Adaptivní optika je však mnohem rychlejší, pracuje v reálném čase s malým pružným zrcátkem, takže je možné jeho tvar korigovat 20–50× za sekundu. Další metodou sloužící k odstranění neklidu atmosféry je skvrnková interferometrie.
Obsah |