Fotografická deska
Z Wikina
Fotografická deska je skleněná deska pokrytá fotografickou emulzí, tj. suspenzí jemně rozptýlených mikroskopických krystalků halogenidů stříbra, citlivých na světlo.
Používala se od konce 19. stol. její nevýhody jsou:
- malá účinnost, neboť foton dopadající na desku má pravděpodobnost pouze asi 1 %, že bude zaregistrován
- emulze není lineárním detektorem čili hustota zrnek není přímo úměrná množství světla. Závislost zčernání na osvětlení je vyjádřena charakteristickou křivkou
- malý dynamický rozsah, jasné hvězdy je nutno přeexponovat, abychom na desku zachytili i hvězdy slabé
Ke konci 20. stol. je fotografická deska postupně nahrazována fotoelektrickými detektory CCD. Např. 5m dalekohled na Mt. Palomaru užívá jako detektor fotografickou desku jen 15 % pozorovacího času, zatímco z 85 % používá fotoelektrické detektory.
Obsah |