Protuberance

Z Wikina

Přejít na: navigace, hledání

Oblak poměrně chladné plazmy ve žhavé sluneční koróně. Je to jeden z nejnápadnějších projevů sluneční činnosti. Pouhým okem je možné protuberance vidět jen při úplném zatmění Slunce. Teplota protuberance je kolem 10 000 K, tedy podstatně nižší než teplota okolní koróny (2 mil. K). Hustota protuberance je naopak 100—1000´ větší než hustota koróny. Protuberance mají čárové spektrum s výraznou Balmerovou sérií vodíku a s čarami celé řady dalších prvků.

Počet protuberancí, jejich velikost a činnost kolísá se slunečním cyklem. Magnetické pole tvoří jejich kostru, která udržuje protuberanční plazma proti gravitaci. V důsledku zamrzlosti siločar jsou pohyby protuberance ovládány změnami jejich magnetického pole. Magnetické pole se vždy z povrchu Slunce pouze vynořuje a stoupá. Nikdy nebylo pozorováno ponořování magnetických siločar zpět pod povrch Slunce. Viz též klasifikace protuberancí. Ke studiu protuberance slouží protuberanční spektroskop, spektrohelioskop, spektroheliograf, protuberanční dalekohled, koronograf, sluneční věž, magnetograf. Velkým přínosem pro poznání Slunce jsou přístroje umístěné na umělých družicích, které dovolují pozorovat protuberance nejen ve světle, ale i v rentgenovém záření, ultrafialovém záření a infračerveném záření.

Obsah

Odkazy

Reference

Velká encyklopedie vesmíru

Související témata

Literatura

Internetové odkazy

Osobní nástroje
Jmenné prostory
Varianty
Akce
Navigace
Stránky
Nástroje
[CNW:Counter]