Sluneční paralaxa
Z Wikina
(p)
Úhel, pod kterým bychom viděli ze středu Slunce rovníkový poloměr Země. Má hodnotu 8,764148″. Je speciálním případem paralaxy užívané v astronomii. Od sluneční paralaxy se odvozují všechny ostatní paralaxy (např. roční paralaxa). Sluneční paralaxa se měřila několika metodami:
- z přechodů Venuše přes sluneční disk. Z různých míst na Zemi se Venuše při přechodu promítá na různá místa slunečního disku. Změřením tohoto rozdílu lze určit horizontální paralaxu (tj. vzdálenost) Venuše a z Keplerových zákonů pak plyne i vzdálenost Země od Slunce;
- z opozice blízkých planetek, především planetky Eros. Z různých míst Země se v daném okamžiku blízký Eros promítá na různá místa oblohy. Tím změříme (trigonometricky) jeho vzdálenost od Země a z Keplerových zákonů dostaneme vzdálenost Země od Slunce;
- z přesného poměru hmotnosti soustavy Země–Měsíc ke hmotnosti Slunce a z třetího Keplerova zákona odvodíme dynamickou paralaxu Slunce. Ta byla určena jednak z poruch dráhy planetky Eros (8,7983″), jednak sledováním dráhy meziplanetární sondy Pioneer 5 (8,7974");
- z aberační konstanty lze určit rychlost Země ve dráze, která podle Keplerových zákonů souvisí se vzdáleností Země–Slunce. Tak byla odvozena hodnota 8,7979″;
- z radarových odrazů od Venuše. Z doby mezi vysláním a návratem signálu vyplývá vzdálenost planety a z Keplerových zákonů i vzdálenost Země od Slunce (8,794138″);
- pomocí meziplanetárních sond k Venuši, které sledují její rychlost a polohu, z čehož lze přesně určit její vzdálenost;
- z radarových odrazů od Slunce. Z doby mezi odesláním signálu ke Slunci a jeho návratem k radaru přímo vyplývá vzdálenost. Při výpočtech je třeba uvažovat šíření signálu v meziplanetárním plazmatu (neboť rychlost šíření signálu je nepatrně nižší než rychlost světla ve vakuu).
Obsah |