Globální sluneční záření
Z Wikina
Součet přímého slunečního záření (insolace) a rozptýleného slunečního záření dopadajícího na vodorovnou plochu z celé oblohy (tj. z prostorového úhlu 2π). Jeho intenzita roste s výškou Slunce nad obzorem a s průzračností atmosféry. Jeho vlnové délky jsou přibližně v rozmezí 2000–100 000 Å. V nízkých zeměpisných šířkách a při oblacích s vysokým albedem může hustota toku g. s. z. dosáhnout až 1,5 kW m–2. Globální sluneční záření směřuje dolů, k zemskému povrchu. Po odrazu od horní hranice oblaků a od povrchu Země směřuje nahoru a nazývá se odrazené globální sluneční záření. Jeho tok závisí na albedu zemského povrchu a na oblačnosti. Měří se pyranometrem.
Obsah |