Sluneční konstanta
Z Wikina
Množství sluneční energie dopadající za 1 s na plochu 1 m2 kolmou k paprskům ve vzdálenosti 1 astronomické jednotky. Její hodnota činí 1,353 kW m–2 (1,940 cal cm–2 min–1 nebo 4,871 MJ m–2 h–1 nebo 0,0324 cal cm–2 s–1). Protože Země obíhá kolem Slunce po elipse (podle prvého Keplerova zákona), mění se během roku její vzdálenost, tedy i sluneční konstanta:
| datum | kW m–2 | % slun. konst. | datum | kW m–2 | % slun. konst. |
|---|---|---|---|---|---|
| 1. ledna | 1,438 | 103,4 | 1. července | 1,345 | 96,7 |
| 1. února | 1,431 | 103,0 | 1. srpna | 1,350 | 97,2 |
| 1. března | 1,415 | 101,8 | 1. září | 1,367 | 98,4 |
| 1. dubna | 1,392 | 100,2 | 1. října | 1,390 | 100,0 |
| 1. května | 1,369 | 98,5 | 1. listopadu | 1,414 | 101,7 |
| 1. června | 1,351 | 97,2 | 1. prosince | 1,431 | 103,0 |
Hodnota sluneční konstanty se snižuje průchodem slunečního záření zemskou atmosférou a dopadem na šikmý povrch ve vyšších zeměpisných šířkách (viz insolace). Proto se sluneční konstanta měří na družicích. Přesná měření ukazují, že nepatrně kolísá s množstvím slunečních skvrn, tj. v období několika málo dnů. Dlouhodobé změny provázejí jedenáctiletý cyklus sluneční činnosti. Jsou to změny kolem jednoho promile. Ze sluneční konstanty snadno vypočteme sluneční zářivost.
Obsah |
