Neptun
Z Wikina
(staročes. Vodan)
V pořadí vzdálenosti od Slunce osmá planeta sluneční soustavy. Je nejvzdálenější ze čtyř obřích planet. Jeho polohu z poruch Uranovy dráhy vypočítali dva astronomové: Francouz Urbain Jean Joseph Le Verrier a nezávisle Angličan John Couch Adams. 23. září 1846 ho na vypočteném místě objevil Johann Gottfried Galle na Berlínské hvězdárně. Předpověď Neptunu byla velkým triumfem tehdy se rozvíjející nebeské mechaniky. Protože byl objeven v souhvězdí Vodnáře, dostal jméno římského boha vod Neptuna (řec. Poseidona).
Obsah |
Antika
Neptun byl v antické mytologii synem Saturna a bratrem Jupitera. Pomáhal olympským bohům v boji proti Titánům, v jejichž čele byl Saturn. Dostal darem zlatý trojzubec, kterým lámal skály, působil zemětřesení, rozpoutával nebo tišil mořské bouře. Bydlel v paláci na dně mořském, kde byl svrchovaným pánem. Vládl všemu živému v mořích. Jeho chrámy byly v přístavech a na mysech. Dochovaly se mozaiky, sochy, reliéfy i mince, na nichž je zobrazen jako majestátní starý muž s mohutnou kšticí, plnovousem a s trojzubcem v ruce. Ten se dodnes užívá jako symbol pro planetu.
V prosinci 1612 a v lednu 1613 byl Neptun v blízkosti Jupitera. Galileo Galilei ho zanesl do svých náčrtků pozorování Jupitera v domnění, že je to hvězda. Netušil, že vidí další planetu. Neptun je příliš vzdálen, než abychom ho uviděli pouhým okem. Je 30× dále od Slunce než Země. V dalekohledu se jeví jako malý modrý kotouček o průměru 2.
Povrch
Podrobné informace o Neptunu, jeho měsících, prstencích a jeho povrchu získala sonda Voyager 2. Byla vypuštěna v r. 1977 a po cestě navštívila Jupitera (r. 1979), Saturna (r. 1981) a Urana (r. 1986). Voyager 2 pozoroval Neptun nepřetržitě od června do října v r. 1989. Opakovaná pozorování této planety, i když ne tak podrobná, provádí občas Hubbleův dalekohled.
Neptun je podobný většímu Uranu. I když je z plynných planet nejmenší, jeho objem je 60× větší než objem Země. Je z plynných planet nejhustší – je o 64 % těžší, než kdyby byl z vody. Z jeho měsíců je nejzajímavější velký Triton. Je nejzáhadnější ze všech měsíců sluneční soustavy, neboť vykonává retrográdní pohyb.
Neptun má překvapivě modrou barvu. Jejím původem není Rayleighův rozptyl na molekulách, který je příčinou modré oblohy na Zemi. V atmosféře Neptunu je methan, který pohlcuje dlouhovlnný konec slunečního spektra. Odráží se jen jeho modrá část, která dává Neptunovi jeho typickou barvu. Na 1 m2 povrchu Neptun dopadá asi 1000× méně sluneční energie než na 1 m2 na Zemi (viz sluneční konstanta). Přesto je velmi dynamickou planetou. Vanou na něm nejprudší větry ze všech ostatních planet (např. 2400 km h–1 v blízkosti Velké tmavé skvrny), a to od východu k západu – tedy proti rotaci planety. Tmavé skvrny připomínají hurikány na Jupiterovi. Největší z nich – Velká tmavá skvrna – je tak velká, že by se do ní vešla Země. Je patrně stejného původu jako rudá skvrna v Jupiterově atmosféře. Je však mnohem proměnlivější. Vysvětlena však zatím není žádná z nich. V atmosféře se vyskytují i jasné dlouhé oblaky, připomínající naše ciry. Vzhledem k prudkým větrům nelze rotaci Neptunu určit přesně. Z rádiových pozorování a z rotace magnetosféry (změřené Voyagerem 2) vychází rotační perioda Neptuna 16,11 h.
Magnetosféra
Magnetosféra Neptunu napomáhá porozumět jeho nitru: musí být částečně kapalné a elektricky vodivé; navíc musí mít zdroj energie, která udržuje kapalinu v pohybu (viz samobuzené dynamo). Magnetická osa je odkloněna o 47° od osy rotační a navíc je posunuta o půl poloměru od středu planety. Proto magnetická intenzita je na jedné polokouli přes 1 G a na opačné 0,1 G (zemské pole je 0,32 G). Orientace pole je stejná jako na Jupiterovi a Saturnovi, ale opačná než u zemského magnetického pole. S magnetosférou souvisejí i polární záře, které v Neptunově atmosféře Voyager 2 pozoroval. Vzhledem k složitým vlastnostem Neptunovy magnetosféry, jsou i polární záře velmi komplikovaným procesem, který se odehrává nad velkými částmi planety - nejen v polárních oblastech. Výkon polárních září je mnohem menší (50 MW), než je tomu u polárních září na Zemi (100 GW). K dvěma známým Neptunovým měsícům (Triton a Nereida) objevil Voyager dalších šest malých (Proteus, Larissa, Despina, Galatea, Thalassa a Naiad). Poskytl také podrobná data o Neptunových prstencích, které pozemští astronomové objevili v r. 1981 při zákrytu hvězdy Neptunem.
Vlastnosti
zdánlivý průměr (ze Země)
maximální: 2,4
minimální: 2,2
vzdálenost od Země
minimální: 4 305,9 × 106 km
maximální: 4 687,3 × 106 km
jasnost v opozici: 7,8 mag
Neptun | Země | Neptun/Země | |
---|---|---|---|
hmotnost (kg): | 102,43 × 1024 | 5,974 × 1024 | 17,147 |
poloměr (pro hladinu 1 bar) | |||
rovníkový (km): | 24 766 | 6 378 | 3,88 |
polární (km): | 24 342 | 6 356 | 3,83 |
průměrný (km):*) | 24 624 | 6 371 | 3,86 |
zploštění: | 0,0171 | 0,0034 | 5,03 |
průměrná hustota (g cm–3): | 1,64 | 5,52 | 0,297 |
tíže (rovník, 1 bar) (m s–2): | 11,00 | 9,78 | 1,125 |
úniková rychlost (km s–1): | 23,5 | 11,19 | 2,10 |
geometrické albedo: | 0,41 | 0,367 | 1,12 |
abs. jasnost (mag): | –6,87 | –3,86 | – |
sluneční konstanta: | 1,47 | 1 380 | 0,0011 |
teplota (K): | 33,2 | 247,3 | 0,134 |
- ) volumetrický poloměr (poloměr koule o stejném objemu).
Atmosféra
tlak na povrchu: >>100 bar
průměrná teplota: 58 K
teplota v hladině 1 bar: 72 K
hustota v hladině 1 bar: 0,450 kg m–3
rychlost větru: 0–200 m s–1
výškový stupeň: 19,1–20,3 km
střední molekulová váha: 2,53–2,69 g mol–1
slození atmosféry hlavní: molekulární vodík (H2) – 89 %; helium (He) – 11 % podruzný: methan (CH4) aerosoly: ledy: vodní, methanový a amoniakový; hydrosulfid amonný
Magnetosféra
intenzita dipólového pole: 0,142 G-RN3
sklon dipólu k rotační ose: 46,9°
délka sklonu: 288°
posunutí dipólu (střed Neptuna–střed dipólu): 0,55 RN
RN je Neptunův poloměr, zde 24 765 km
Pohyb
Neptun | Země | Neptun/Země | |
---|---|---|---|
velká poloosa (km): | 4 496,6 × 106 | 149,6 × 106 | 30,06 |
siderická oběžná doba (dny): | 60 189 | 365,256 | 164,79 |
tropická oběžná doba (dne): | 59 799,9 | 365,242 | 163,73 |
perihel (km): | 4 458,0 × 106 | 147,1 × 106 | 30,31 |
afel (km): | 4 535,2 × 106 | 152,1 × 106 | 29,82 |
synodická perioda (dny): | 367,49 | ||
střední rychlost ve dráze (km s–1): | 5,48 | 29,79 | 0,184 |
sklon dráhy (°): | 1,77 | 0,00 | – |
výstřednost dráhy: | 0,0086 | 0,0167 | 0,514 |
siderická doba rotace: | 16,11* | 23,9345 | 0,673 |
sklon k dráze (°): | 29,56 | 23,45 | 1,261 |