Saturn
Z Wikina
Obsah |
Planetární mlhovina Saturn
(NGC 7009)
Planetární mlhovina v souhvězdí Aquarius (Vodnář). Jeden z prvých objevů Williama Herschela z r. 1782. Jak napovídá název, je podobná planetě Saturn.
a = 21h04m d = -11,4° r = 160 ly mV = 0,0 úhlová velikost: 0,4′ × 1,6′
Planeta Saturn
Saturn (řec. Cronos, staročes. Hladolet).
Antická mytologie
Podle antické mytologie měli první bohové – Uran (Nebe) a Gaia (Země) - dvanáct Titánů, z nichž nejmladším byl Chronos (Kronos). Stal se druhým nejvyšším vládcem světa poté, co svrhl svého otce Urana. Jeho manželkou byla sestra Titánka Rheia. Chronos se bál svých dětí, a proto je po jejich narození spolkl. Je to obraz (metafora) zániku v čase, neboť chronos zosobňoval čas. Posledního z dětí – Dia (Jupitera) – však Rheia zachránila. Když Zeus zvítězil nad Chronosem a ostatními Titány, stal se vládcem všech bohů. Chronos se stal králem Latia (krajiny kolem Říma). Byl bohem zemědělství, chránil přírodu, dal lidem mravní řád, naučil je pěstovat ovocné stromy a vinnou révu. Na jeho panování se v Římě dlouho vzpomínalo jako na „zlatý věk lidstva“.
Ve starém Římě byl Chronos oblíbeným božstvem. Římané ho nazývali Saturnus. Saturnovi byly zasvěceny svátky zimního slunovratu (saturnalia). Tehdy (po 17. prosinci) se na pět dnů zastavil veřejný život, lidé se obdarovávali, pořádaly se hodokvasy, hry a gladiátorské zápasy. Mezi pány a otroky panovala rovnost a volnost. Otroci si oblékali tógu a stolovali u jednoho stolu s pány. Byla to památka na zlatý věk, kdy vládl Saturn.
Saturn je obří planeta, šestá nejvzdálenější od Slunce. Za jasné noci ho lze snadno na obloze rozeznat pouhým okem. Galileo byl prvý, kdo pozoroval Saturna dalekohledem v r. 1610. Prstence však objevil a vysvětlil až Christiaan Huyghens v r. 1659. I v menším amatérském dalekohledu uvidíme Saturnovy prstence a velké Saturnovy měsíce.
Kosmický výzkum
Kosmický výzkum začal v srpnu 1979 Pioneerem 11, který ho obletěl ve výšce 20 930 km nad vrcholem oblaků. V listopadu 1980 přeletěl nad Saturnem Voyager 1 a v srpnu 1981 Voyager 2 za letu Jupiter–Saturn–Uran–Neptun. V současné době je na cestě k Saturnovi důmyslná automatická observatoř Cassini, která se v červenci r. 2004 stane nejméně na tři roky jeho družicí.
Atmosféra
Atmosféra je složena téměř výhradně z vodíku a helia. Saturn má velkou hmotnost a nízkou teplotu, takže úniková rychlost na jeho povrchu výrazně přesahuje tepelnou rychlost molekul jeho atmosféry. Proto si uchoval původní chemické složení protoplanetárního disku, z něhož vznikl. Prakticky všechen amoniak je vymrzlý pod –135 °C, takže horní vrstva oblaků je tvořena z krystalků amoniaku. Voyager 1 zjistil, že v horní atmosféře je asi 7 % objemových helia a prakticky celý zbytek tvoří vodík. Protože helia by mělo být více (tolik jako v Jupiterovi a na Slunci), domnívají se odborníci, že těžší helium pozvolna klesá vodíkovou atmosférou. Tato gravitační diferenciace uvolňuje teplo, takže S. vyzařuje více energie než dostává od Slunce. U Jupitera je zdrojem vnitřního ohřevu pozvolné smršťování jeho nitra a přeměna vodíku v kov.
V důsledku rychlých větrů jsou na S. (podobně jako na Jupiterovi) pruhy tmavších oblaků a světlá pásma mezi nimi. Nejsou však tak kontrastní, v důsledku methanového zákalu ve velkých výškách. Na rovníku je jasné žlutavé pásmo. Rovnoběžně s ním běží několik pruhů ve vyšších šířkách. Výrazným oblačným útvarem v atmosféře jsou symetrické světlé ovály, které jsou stálé a v různých zabarveních. Jsou obdobou pozemské tlakové výše, avšak o rozměrech mnohem větších. Např. Hnědá skvrna (na 42° severní šířky) má v malé ose rozměr 5 000 km.
Rotace Saturnovy magnetosféry
Rotace Saturnovy magnetosféry se projevuje v kolísání jasnosti rádiového zdroje na kilometrových vlnových délkách. Magnetosféra je zakotvená ve vodivém jádře. Na osvětlené polokouli Saturna v severní šířce 80o je intenzivní rádiový zdroj o výkonu 10 000 MW.
V jižní šířce –80° je symetrický, poněkud slabší rádiový zdroj. Poloha obou zdrojů je stálá vzhledem ke Slunci a zdrojem záření jsou patrně elektrony ze slunečního větru, které kloužou podél siločar a vyzařují cyklotronové záření. Měřená intenzita zdroje kolísá s přesnou periodou 10 hodin 39 minut a 24 sekundy. To je rotační perioda magnetosféry a jádra. Vzhledem k ní se měří pohyby v Saturnově atmosféře.
Polární záře
Polární záře jsou projevem slunečního větru v magnetosféře a vysoké atmosféře. Na Saturnovi byla zaznamenána jejich ultrafialová emise v šířkách nad 65°. Chemici se domnívají, že energie polárních září napomáhá vzniku složitých uhlovodíků; ty pak způsobují různobarevné odstíny na Saturnu. Nevysvětlen je výskyt polárních září ve středních šířkách na osvětlené polokouli Saturna.
Větry v Saturnově atmosféře se projevují pohybem oblaků (viz obr. XX). Nejrychlejší větry dují u rovníku (500 m s–1 v porovnání se 150 m s–1 na Jupiterovi). Ve vyšších šířkách jejich rychlost pozvolna klesá. Převážná část větrů je ve východním směru (tj. předbíhají rotaci jádra). V západním směru jsou jen slabší větry v severních šířkách.
Vlastnosti
| Saturn | Země | Země = 1 | |
|---|---|---|---|
| hmotnost (1024 kg): | 568,46 | 5,9736 | 95,162 |
| objem (1010 km3): | 82 713 | 108,321 | 763,59 |
| poloměr (hladina 1 bar) (km) | |||
| rovníkový: | 60 268 | 6 378 | 9,449 |
| polární: | 54 364 | 6 356 | 8,553 |
| průměrný: | 58 232 | 6 371 | 9,140 |
| zploštění: | 0,0980 | 0,0034 | 28,82 |
| průměrná hustota (g cm–3): | 0,687 | 5,520 | 0,124 |
| tíže (hladina 1 bar) (m s–2): | 8,96 | 9,78 | 0,916 |
| úniková rychlost (km s–1): | 35,5 | 11,19 | 3,172 |
| GM (´106 km3s–2): | 37,931 | 0,3986 | 95,16 |
| Bondovo albedo: | 0,75 | 0,385 | 1,95 |
| geometrické albedo: | 0,47 | 0,367 | 1,28 ? |
| hvězdná velikost: | –8,88 | –3,86 | – |
| sluneční konstanta (W m–2): | 15,0 | 1 380 | 0,011 |
| teplota (K): | 63,9 | 247,3 | 0 |
Pohyb
| Saturn | Země | Země = 1 | |
|---|---|---|---|
| velká poloosa (106 km): | 1 427,0 | 149,6 | 9,539 |
| hvězdný rok (dny): | 10 759,22 | 365,256 | 29,457 |
| tropický rok (dny): | 10 746,94 | 365,242 | 29,424 |
| perihel (106 km): | 1 347,6 | 147,1 | 9,161 |
| afel (106 km): | 1 506,4 | 152,1 | 9,904 |
| synodická oběžná doba (dny): | 378,09 | - | - |
| střední rychlost ve dráze (km s–1): | 9,66 | 29,79 | 0,324 |
| sklon dráhy (°): | 2,489 | 0,00 | - |
| výstřednost dráhy: | 0,05565 | 0,0167 | 3,332 |
| siderická doba rotace (h): | 10,500* | 23,9345 | 0,439 |
| sklon rovníku ke dráze (°): | 26,73 | 23,45 | 1,140 |
Atmosféra
tlak na povrchu: >>100 bar
průměrná teplota: přibližně 97 K
teplota v úrovni 1 bar: přibližně 134 K
hustota v úrovni 1 bar: přibližně 0,19 kg m–3
rychlost větru: do 500 m s–1 (u rovníku)
výškový stupeň: 59,5 km
střední molekulová váha: 2,07 g mol–1
složení atmosféry: základní složky: vodík (H2) 89 %; helium (He) 11%, vedlejší složky (ppm): methan (CH4) 3000; amoniak (NH<sub3></sub>) 200; ethan (C2H6) 2 aerosoly: amoniakový led, vodní led, hydrogensulfid amonný (NH4SH)
Magnetosféra
sklon dipólu k rotační ose: < 1°, vzdálenost středu dipólu od středu planety 0,04 RS