Saturnovy prstence
Z Wikina
Velmi tenký (stovky metrů) a velmi rozsáhlá vrstva (o průměru zhruba 1 mil. km) drobných částic obíhajících Saturna. (Bývají připodobňovány k velké gramofonové desce.) Částice o rozměrech mikronů až mnoha metrů obíhají Saturna podle Keplerových zákonů. Jsou to vlastně nepatrné měsíce uspořádané do tenké vrstvy v rovině Saturnova rovníku. V části nejbližší Saturnovi obíhají částice nejrychleji (jednou za 4,9 h) a v nejvzdálenějších částech prstence E nejpomaleji (jednou za 2 dny). Celková hmotnost všech částic prstenců dohromady se přibližně rovná hmotnosti měsíce Encelada nebo Dione. V infračerveném spektru prstenců jsou absorpční čáry vody: částice jsou z ledu nebo potaženy ledem či jíním. Ve světle mají částice nízké albedo a načervenalou barvu, což je způsobeno přítomností nečistot v ledu, jako např. křemičitanů, oxidů železa a pravděpodobně i organických látek známých z uhlíkových chondritů. V různé vzdálenosti od Saturna mají prstence různé zbarvení.
Zvláštní útvar u Saturna poprvé uviděl v létě r. 1610 Galileo. Avšak až po půl století poznal Christian Huygens, že jsou to prstence. Giovanni Cassini zjistil, že prstence jsou rozděleny (Cassiniho dělení). V polovině 19. stol. James Maxwell teoreticky dokázal, že prstence tvoří velké množství částic obíhajících samostatně kolem Saturna (tzv. diferenciální rotace prstenců).
Při pozorování ze Země se S. p. jeví jako několik soustředných mezikruží, která mají různý jas a jsou oddělena mezerami. Pozorování Voyagera 2 zblízka ukázala, že ve skutečnosti nejde o několik poměrně homogenních prstenců, které byly původně označeny velkými písmeny podle pořadí objevů, ale o tisíce jemných úzkých proužků - prstenců, které dohromady vytvářejí vzhled velké gramofonové desky. Některé z těchto prstenců jsou vzhledem k Saturnu výstředné, vlnité, zkroucené, excentrické a uzlovité. Tmavé rýhy mezi úzkými prstenci jsou místa bez částic. Jsou způsobeny malými měsíčky nebo velkými částicemi, o velikosti stovek metrů až kilometrů.
Původ Saturnových prstenců není dosud zcela objasněn. Patrně představují původní materiál protoplanetárního disku, jenz nemohl být vlivem slapových sil Saturna stmelen ve velký měsíc.
Jasné, tzv. hlavní prstence, tj. C, B, Cassiniho dělení a A jsou uvnitř Rocheovy meze. Jejich optická tloušťka je kolem jedné. Jsou převážně z částic větších než 1 cm a jejich pohyb je zcela ovládán gravitací Saturna. Naopak prstence G a E, které jsou za Rocheovou mezí, a nejvnitřnější prstenec D mají optickou tloušťku kolem 10–4 a skládají se především z mikroskopického prachu. Pohyb zrnek v těchto třech prstencích je určován nejen gravitací, ale i tlakem slunečního záření a Lorentzovou silou. Prstenec F je u Rocheovy meze a tvoří přechod mezi oběma typy prstenců.
| vzdálenost | velikost částic | oběžná doba | ||
|---|---|---|---|---|
| (RS) | (km) | (h) | ||
| rovníkový poloměr | 1,00 | 60 300 | 10 | |
| prstenec D | 1,11-1,21 | 66 930-72 960 | <1 μm | 4,9 |
| C | 1,21-1,53 | 72 960-92 260 | 1 cm - 3 m | 5,6 |
| B | 1,53-1,95 | 92 260-117 580 | 1 cm - 5 m | 7,9 |
| Cassiniho dělení | 1,95-2,01 | 117 580-121 200 | 11,7 | |
| A | 2,02-2,27 | 121 800-136 880 | 1 cm - 5 m | 11,9 |
| Enckeho mezera | 2,21 | 133 260 | 13,8 | |
| F | 2,31-2,34 | 139 290-141 100 | 0,1 - 10 mm | 14,9 |
| G | 2,34-3 141 | 100-181 000 | 0,03 mm | 19,9 |
| E | 3-8 181 | 000-482 000 | 1 μm | 31,3 |
Obsah |