Lorentzova síla
Z Wikina
Síla (F), která působí na nabitou částici pohybující se v magnetickém poli. Je-li náboj částice q, její rychlost v, sklon rychlosti k siločarám α, intenzita pole B, pak Lorentzova síla F = (q/c) v B sin α , kde c je rychlost světla. Lorentzova síla je současně kolmá ke směru pohybu nabité částice i k magnetickým siločarám. Síla kolmá na rychlost pohybující se částice mění pouze její směr (nikoli její velikost), takže kinetická energie částice se nemění (kolmá síla neurychluje částici). U náboje musíme uvažovat znaménko. Na elektron působí síla stejně velká jako na proton (je-li jejich rychlost v stejná), avšak působí opačným směrem. Tato závislost směru Lorentzovi síly na náboji je vyjádřena pravidlem levé ruky: nechť siločáry (od severního pólu) vstupují do levé dlaně a prsty ukazují ve směru pohybu kladného náboje (tj. ve směru proudu). Potom palec ukazuje směr Lorentzovy síly. Důsledkem Lorentzovy síly je krouživý (gyrační) pohyb nabité částice v magnetickém poli. Z výše uvedené rovnice lze snadno odvodit gyrační poloměr kružnice i gyrofrekvenci. Lorentzova síla přestavuje spojení magnetických siločar s částicemi plazmatu. Tomuto spojení se říká zamrzlost siločar. Plazma a jeho zamrzlé magnetické pole sdílejí (v důsledku Lorentozvy síly) společný osud (viz hydromagnetické pole). Ve vesmíru hraje zamrzlost siločar v plazmatu velice důležitou roli, neboť převážná většina pozorovaného vesmíru je plazma a magnetická pole jsou všudypřítomná. Příkladem mohou být sluneční činnost, magnetosféry, polární záře, sluneční vítr, magnetické hvězdy, pulzary, magnetary, rádiové galaxie, Faradayova rotace apod.
Obsah |